Předchůdce filmu
Optické divadlo z 19. století se dostalo na seznam UNESCO

Do světového registru dokumentárního dědictví Paměť světa byly zapsány Světelné pantomimy z konce 19. století, dílo, které společně nominovaly Česká republika a Francie. Světelné pantomimy Emila Reynauda měly podobu optického divadla a jsou považovány za jednoho z předchůdců filmu. Pro Českou republiku jde o pátý zápis do zmíněného registru, který vede UNESCO. O zápisu informovalo ministerstvo kultury na svém webu.

Světelné pantomimy tvoří dvě zachovalá díla optického divadla Autour d ́une cabine a Pauvre Pierrot!, které předcházely vzniku filmu. Národní technické muzeum v Praze vlastní 16 filmových políček jedné z pantomim, které byly v roce 1926 darovány České republice.

Rozpohybovat obrázky se v 19. století snažilo mnoho umělců a vynálezců a vznikala řada přístrojů, které vytvářely iluzi pohybu. Výraznější pokrok zaznamenal Francouz Charles-Émile Reynaud se svým praxinoskopem. Změnil konstrukci jiného přístroje přidáním zrcátek doprostřed otáčivého bubnu se sekvencí obrázků a výrazně tak zlepšil čistotu a kontrast sledovaného pohyblivého obrazu, který si mohlo nyní vychutnat i několik diváků najednou, uvádí ve své diplomové práce Animovaný film a komiks Veronika Jelínková z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně.

Užíval princip laterny magiky, avšak stále šlo o krátké gagy o 12 políčkách animace. Dne 28. října 1892 však Reynaud představil veřejnosti Theathre Optique při projekci pásma tří filmů takzvané Světelné pantomimy v muzeu voskových figurín v Paříži. Projekce byly velmi oblíbené a do roku 1900 představení navštívilo více než půl milionu diváků.

Tuto slávu ale brzy zastínil kinematograf bratří Lumiérů předvedený 28. prosince 1895 a odlivem diváků zlomený Reynaud své dílo již dále nerozvinul. Dodnes se ale uznává Reynaudův přínos animovanému filmu, který spočíval zejména v popularizaci tohoto média. Ve svém optickém divadle dokázal promítat delší souvislé pásy kreslené animace.

Seznam UNESCO Paměť světa vznikl v 90. letech, jeho cílem je zachovat dokumenty, které by měly patřit k dědictví lidstva. Při jeho zrodu stála česká Národní knihovna a vytvořila pro něj i pilotní projekt. V registru je kolem 250 položek, kromě typických knihovních dokumentů jde o zvukové, filmové a archivní materiály.

Česko má pět zápisů do tohoto registru. Vedle tří písemných památek Národní knihovny k nim před dvěma lety přibyla Sbírka českých a slovenských samizdatových periodik z let 1948 až 1989.