Nadaná od dětství
Rodina je moje svoboda, říká herečka Nina Divíšková

Celých 35 let strávila herečka Nina Divíšková v pražském Činoherním klubu. A když odešla, čekaly na ni ty nejlepší role. Manželka herce a režiséra Jana Kačera spolupracuje s různými divadelními scénami a její filmografie je poměrně bohatá. Nejvíce zaujala působivou kreací matky hlavního hrdiny v divadelních i filmových Příbězích obyčejného šílenství Petra Zelenky, objevuje se i v televizi - v seriálech Ulice a Vyprávěj. V úterý oslaví osmdesátiny.

Ve filmu si zahrála třeba v Morgianě Juraje Herze, v komedii Věry Chytilové Hra o jablko, v poetické Kytici a v Máji, či ve snímku Tajnosti Alice Nellis. Větších rolí se však před kamerou často nedočkala.

Nina vyrůstala v Brně, podporována otcem ve sportu a matkou v tanci. Její otec Tunál Karel Divíšek byl sportovec, letec, automobilový závodník, potápěč, jeskyňář a podnikatel. Položil základy jeskynnímu potápění a sestoupil do propasti Macocha a Punkevních jeskyní.

Její matka Elmarita Divíšková měla rytmickou taneční školu, dětské studio, v němž malá Nina tančila: "Tanec herci pomáhá po celý život. Když ovládáte své tělo, snadno zahrajete starou, mladou, rozvernou, smutnou, intelektuálku, magora..."

S Janem Kačerem se potkali za studií na pražské DAMU v 50. letech: "Byla to noblesní osoba, až aristokratická. Mluvila hlubokým altem a byla z Moravy," řekl o ní později. V ročníku se zformovali s více spolužáky jako kompaktní skupina a hned po škole - v roce 1959 - jich většina odešla do Ostravy.

Tam zanedlouho zaujali i pražské kritiky, a tak jim po několika sezonách nabídli angažmá ve vznikajícím Činoherním klubu, kde vytvořili první herecký soubor: "Nebylo kde bydlet, plat byl mizernej, repertoár vznikal za pochodu. Prvním byl Smočkův Piknik a Krejčíkův Penzion pro svobodné pány s Pucholtem a Abrhámem. Pak přišlo Stalo se v Zoo, Mandragora, Zločin a trest, Burke, Višňový sad, Revizor, Camusovi Spravedliví, Na koho to slovo padne...," vzpomíná Divíšková v jednom rozhovoru.

Jan Kačer byl později opět povolán do Ostravy a Divíšková zatím v Praze postavila dům a vychovávala jejich tři dcery - Simonu, Kláru a Adélu. A vždy si šla neústupně za svým, vedena masarykovským heslem říkat pravdu: "Věrnost, čestnost a pravdomluvnost jsou vlastnosti, kterých si v životě vážím nejvíc." Svého času v Londýně poskytla do novin rozhovor na téma nenávidím socialismus či Gustávu Husákovi poslala telegram, že nesouhlasí s jeho zvolením prezidentem.

Po odchodu z Činoherního klubu získala řadu výrazných rolí v menších pražských divadlech - hrála například despotickou matku Mag v irském dramatu Kráska z Leenane v Divadle v Řeznické či matku ve Dni matky v Divadle v Celetné. A postava afektované matky z Příběhů obyčejného šílenství jí vynesla nominace na Thálii i na Českého lva.

"Divadlo mi určitě - přes všechny bolesti a strasti - dává pocit sebeuspokojení, hravosti, důstojnosti a snad i svobody. Pro mě je ale v životě nejdůležitější rodina," říká Divíšková. "To je má svoboda, to je mé slunce, bez kterého bych jen těžko dokázala žít."