Německý festival
Salvy smíchu, málo masa, hodně krve

Víkend s Josefem Fritzlem! Rakouský kabaret i monodrama nositelky Nobelovy ceny Elfriede Jelinekové se dotýkaly mimo jiné sklepů a jejich tajemství. Do toho se vešla i Kafkova Amerika.

Víkend pražského německého festivalu pokračoval v ohledávání různorodých podob současného německy mluvícího divadla. Shodou náhod byla všechna tři představení určena pro jednoho herce - ani v jednom případě však nešlo o kusy komorní nebo vizuálně chudé.

V pátek na Novou scénu zavítal rakouský komik Josef Hader se svou one man show Hader hraje Hadera. Velké hlediště zaplnil zcela, přičemž z větší části tvořili publikum německy hovořící diváci - Hader je totiž v Rakousku a okolí tak populární, že se na leckteré jeho show není možné vůbec dostat - proto mezi diváky kromě knížete Schwarzenberga nechyběli ani návštěvníci třeba až z Mnichova.

Hader dokázal bavit - s krátkou pauzou uprostřed - téměř tři hodiny, což z jeho vystoupení dělá vůbec nejdelší na festivalu. Vystačil si sám s mikrofonem, stolečkem a klávesami, jen párkrát mu pomohl dialog s technikem. Vypadá to asi takhle:

Ten humor je takový... inu, rakouský - nechybí v něm lehce ukoptěná póza mírně nechutného vypravěče, nadávání na vše rakouské, německé i jiné, samozřejmě byl zmíněn Josef Fritzl i slavný spisovatel Thomas Bernhard. Do toho parodické písně, trocha sentimentu, pár historek z parkování a smích vlastním vtipům. Diváci bouřili nadšením, a dokonce i já jsem tomu po chvíli přišel na chuť. Hader dokonce zařadil i jeden speciální český vtip: "Paroubek - už to jméno samo je pointa."

V sobotu se v divadle Archa odehrála dvakrát Kafkova Amerika v podání Philippa Hochmaira z hamburského Thalia Theater. I když byl román upraven pro jednoho herce, Hochmair poněkud primitivně předehrával i ostatní postavy a motivy z Kafkovy prózy nijak nerozvíjel. Někteří diváci byli spokojeni, pro jiné šlo o zklamání, tím spíše, že na mnichovském festivalu dostala inscenace cenu "radikal jung".

Rudolfinum patřilo švýcarskému Schausipelhaus Zürich. Režisér Leonhard Koppelmann tam nastudoval novou hru nositelky Nobelovy ceny za literaturu, rakouské skandální spisovatelky Elfriede Jelinekové Rechnitz (Anděl zkázy). V jeho úpravě hraje celou hru o jednom pozapomenutém masakru na konci druhé světové války jediná herečka - Isabelle Menkeová. Klobouk dolů před jejím nasazením, i když v mnoha ohledech spoléhala inscenace na vnější efekty. Spolu s ostatními diváky jsme si prošli skoro celým Rudolfinem, od foyeru přes zákulisí a chodby pro zaměstnance až po Sloupovou síň a vchod k výstavě Dekadence. Jelineková se jako obvykle utápí v záplavě jazyka, slovních hříček a ironie, s čímž si režie tentokrát nedokázala příliš poradit. Výsledkem bylo formálně zajímavé, ale přesto poněkud nudné představení.