Oslavovat sebe sama, to by chtěl umět každý, ale málokomu se to daří. Makabrózní velkolepá inscenace Hadriána z Římsů v Klicperově divadle taková je, tedy vedle toho, že jde především o prvotřídní divadelní zážitek.
Tyl, Klicpera nebo Čapek jsou dnes hlavně prachem zanesená jména v čítankách, ale také zdrojem inspirace pro odvážné avantgardní divadelníky. Jako třeba pro Vladimíra Morávka, který kdysi dokázal nemožné: přivést k jevištnímu životu Jiráskovu Lucernu (na scéně pražského Národního divadla). Hadrián z Římsů Václava Klimenta Klicpery v Klicperově divadle v Hradci Králové je v Morávkově režii vlastně velkou oslavou: Klicpery, Klicperova divadla, Hradce Králové, ale také osvíceného ředitele divadla Ladislava Zemana, oslavou hradeckých herců a hradeckého publika a ovšem oslavou sebe sama, tedy samotného Vladimíra Morávka.
Morávek kolem původního textu vystavěl vlastní příběh, týkající se vzestupu Klicperova divadla, na němž má sám nemalý podíl. A vedl úspěšné paralely s Klicperovým životem, který celý život trpěl tím, že navzdory úspěchům v Hradci mu Praha zůstával uzavřená. Nechybí další typické morávkovské atributy, jako sborové zpěvy, výstupy andělů, homoerotické prvky, opulentní vizualita, parodický humor, odskoky a úkroky na všechny strany, kam to jen jde. Oddaně mu slouží herci v čele s Pavlou Tomicovou, jež pro Hadriána oprášila svou roli paní učitelky, „recurring character", která provází její spolupráci s Morávkem už léta.
Shrnuto a podtrženo, Hadrián z Římsů je fascinující a zábavná divadelní podívaná. Morávkovi česká klasika sedne víc než ta ruská, alespoň v poslední době. Jak propastný je rozdíl mezi jeho Ženitbou na Vinohradech (a rozpačitým Maestrem a Markétkou Huse na provázku) a tímto plnokrevným a osobitým Hadriánem! Ukazuje se už po několikáté, že když si divadlo nehraje na obrozence a dovede oprostit různou zaprášenou národní klasiku od nánosu školských interpretací a realistických ztvárnění, může jít o divadlo z nejostřejších a nejživějších. Je tomu tak nejen u Morávkova Hadriána, ale třeba i v Havelkově inscenaci Fidlovačky v Divadle na Vinohradech, Pitínského adaptaci Máchových Cikánů ve Slováckém divadle Uherské Hradiště a také ve Wilsonově Věci Makropulos v Národním divadle.