Sebechvála nesmrdí

Kultura
12. 1. 2011 08:30
Morávkovy inscenace se vyznačují pestrou výtvarnou a hudební stránkou.
Morávkovy inscenace se vyznačují pestrou výtvarnou a hudební stránkou.

Oslavovat sebe sama, to by chtěl umět každý, ale málokomu se to daří. Makabrózní velkolepá inscenace Hadriána z Římsů v Klicperově divadle taková je, tedy vedle toho, že jde především o prvotřídní divadelní zážitek.

Národní klasika potřebuje někdy dostat pěkně na frak, aby z toho bylo dobré divadlo.Tyl, Klicpera nebo Čapek jsou dnes hlavně prachem zanesená jména v čítankách, ale také zdrojem inspirace pro odvážné avantgardní divadelníky. Jako třeba pro Vladimíra Morávka, který kdysi dokázal nemožné: přivést k jevištnímu životu Jiráskovu Lucernu (na scéně pražského Národního divadla). Hadrián z Římsů Václava Klimenta Klicpery v Klicperově divadle v Hradci Králové je v Morávkově režii vlastně velkou oslavou: Klicpery, Klicperova divadla, Hradce Králové, ale také osvíceného ředitele divadla Ladislava Zemana, oslavou hradeckých herců a hradeckého publika a ovšem oslavou sebe sama, tedy samotného Vladimíra Morávka. 

Herci Klicperova divadla slouží umění do roztrhání těla.Morávek kolem původního textu vystavěl vlastní příběh, týkající se vzestupu Klicperova divadla, na němž má sám nemalý podíl. A vedl úspěšné paralely s Klicperovým životem, který celý život trpěl tím, že navzdory úspěchům v Hradci mu Praha zůstával uzavřená. Nechybí další typické morávkovské atributy, jako sborové zpěvy, výstupy andělů, homoerotické prvky, opulentní vizualita, parodický humor, odskoky a úkroky na všechny strany, kam to jen jde. Oddaně mu slouží herci v čele s Pavlou Tomicovou, jež pro Hadriána oprášila svou roli paní učitelky, „recurring character", která provází její spolupráci s Morávkem už léta.

Klicpera by se možná ani nedivil.Shrnuto a podtrženo, Hadrián z Římsů je fascinující a zábavná divadelní podívaná. Morávkovi česká klasika sedne víc než ta ruská, alespoň v poslední době. Jak propastný je rozdíl mezi jeho Ženitbou na Vinohradech (a rozpačitým Maestrem a Markétkou Huse na provázku) a tímto plnokrevným a osobitým Hadriánem!  Ukazuje se už po několikáté, že když si divadlo nehraje na obrozence a dovede oprostit různou zaprášenou národní klasiku od nánosu školských interpretací a realistických ztvárnění, může jít o divadlo z nejostřejších a nejživějších. Je tomu tak nejen u Morávkova Hadriána, ale třeba i v Havelkově inscenaci Fidlovačky v Divadle na Vinohradech, Pitínského adaptaci Máchových Cikánů ve Slováckém divadle Uherské Hradiště a také ve Wilsonově Věci Makropulos v Národním divadle.

Autor: Vojtěch VaryšFoto: Klicperovo divadlo / Viktor Kronbauer

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ