Den třetí, neděle patnáctého května, akcentoval spílání publiku. A to je v divadle potřeba. Nahota, krev, i odpadky, Johnny Cash, ABBA i lidová píseň.
V první řadě je třeba zmínit, že mnozí návštěvníci byli nadšení z odpoledního představení Kabaretu Hašek, a to i ti, kteří z toho nočního v sobotu byli rozpačití. Těžko říci, jestli v jejich rozjaření hrál roli výpadek textu u jednoho z herců, který vedl k divoké improvizaci, nebo celkově podmračená atmosféra nedělního odpoledne. Sečtou-li se ale nedělní nadšenci s těmi sobotními, vznikne celkově potěšené publikum. A nechybělo v něm oblíbené fialové světlo režiséra Jana Friče.
Odpolední světová premiéra tanečního duetu Found and Lost švédské choreografky Charlotty Öfverholmové s taneční skupinou VerTeDance nabízela obcování s jídlem, odpadky i country hudbou; nechutnost a agresivita ještě nikdy nebyly tak naléhavé, aspoň ne na konviktu. Celkové ladění, industriální i přírodní zvuky v to počítaje, naznačovalo venkovské prostředí, a vskutku, máloco je tak depresivní jako (současný) venkov, zvláště ten středočeský. Šlo o skutečně živé, zábavné i znepokojivé představení, které bylo na míle před dříve uvedenými Nobody a Beyond.
Hlavní večerní program byl vyhrazen Spílání publiku 2010 pražského divadla Komedie v režii Dušana D. Pařízka. Je trochu s podivem, že inscenaci hráli mimo domovskou scénu poprvé. Je pravda, že Spílání je poctou domácímu publiku a představení s řadou interních narážek, ale i tak má co říci i mimo své zdi, což dokázalo právě festivalové představení: moravští diváci v měšťanském olomouckém divadle reagovali nadšeně a s potěšením se připojili k závěrečnímu popíjení piva na destruované scéně. Předtím proběhla, kromě samotného spílání, i celá série úvah o možnostech divadla, "kokotech" a krvi a nahotě na scéně. Zaznělo toho mnohem víc, včetně výkřiku "jebat český divadlo!". A samozřejmě úvodní monumentální nástup a závěrečná pohodová píseň. A festivalové drby si jako vždy necháme pro sebe, nejsme přece Divadelní noviny.
