Dvacet let poté, co nejlepší baletní profesionálové odcházejí do důchodu, stále s obrovským nadšením tančí kanadská tanečnice a choreografka Louise Lecavalierová. Ve spojení s tanečníkem Frédericem Taverninim nadchla diváky festivalu Tanec Praha, když jim předvedla hodinovou inscenaci So Blue. Nepřetržitý pohyb na scéně v působivém představení je fyzicky náročný tak, že by jej stěží zvládla většina netrénovaných lidí o dvě třetiny mladších. Lecavalierová dostála mottu letošního festivalu Na věku nikdy nezáleželo méně a sklidila za to obrovský potlesk.
Lecavalierové letos v říjnu bude 60 let, na scéně je 40 let, její projev má však stále obrovskou energii, takřka nenapodobitelnou dynamiku a žena, přezdívaná cyberpunková královna, má stále odvahu experimentovat s vlastním tělem daleko za představitelné hranice.
V představení nejprve rozehrává své sólo intuitivně, s obrovským nasazením, ve zběsilém tempu, aby pak přešla do duetu plného kontrastů i souznění, stále ale ve frenetickém rytmu hudby Mercana Dedeho. Její tělo zdánlivě reaguje spontánně a impulzivně a diváci záhy poznali, že tanec je životní vášní i zdrojem energie Louise Lecavalierové.
Tanečnice a choreografka proslavila soubor La La La Human Steps po celém světě, téměř 20 let (1981 až 1999) byla múzou a hvězdou uměleckého šéfa souboru Édouarda Locka. Zažila ale i nekonečné ovace po boku takových hvězd, jako byli David Bowie nebo Frank Zappa na jednom z jeho posledních koncertů. Do nového milénia vstoupila skromně, po operaci, vrhla se do nové role matky, aby hledala vlastní cestu a naslouchala svému tělu.
Komorní duety a sóla se staly základem repertoáru souboru Fou Glorieux, který založila roku 2006 pro vlastní tvorbu i práci s choreografy jako Benoit Lachambre, Crystal Pite či Nigel Charnok, jehož duet spolu s Few Minutes of Lock zažili diváci na Tanci Praha 2011. So Blue vytvořila v roce 2012, kdy pozvala ke spolupráci tanečníka se zkušenostmi z Béjart Ballet Lausanne či Lyon Opéra Ballet Frédérica Taverniniho.
Pražské publikum ale zažilo i soubor La La La Human Steps, v roce 2002 si Lock Prahu vybral jako místo světové premiéry inscenace Amelia. Přestože La La La Human Steps prezentoval současný tanec, jeho protagonisté se pohybovali v klasické baletní obuvi - ve špičkách a na špičkách. Pohyb v nich dovoluje tanečnicím nezvyklou rychlost, která spolu s extrémně pomalými pohyby byla právě tím, co nejvýstižněji vyjadřovalo Lockův styl. Soubor byl aktivní do roku 2015.
