"Jaký sport je mezi Židy nejoblíbenější? Transport." Příliš ostrý vtip? Jistě, ale když ho vypráví Žid... Černá komedie německého bouřliváka Rainera Wernera Fassbindera Odpad, město, smrt byla v zemi původu opakovaně zakazovaná, protože je prý antisemitská. Na české jeviště ji poprvé uvedlo Divadlo Komedie v režii a autorské úpravě svého ředitele Dušana D. Pařízka.
Jde o kabaret plný bláznivých komediálních výstupů, u nichž ovšem slabším povahám může, jak se říká, mrznout úsměv na rtech či případně, jak se také říká, tuhnout krev v žilách. Začíná to trochu únavně. Opravdu potřebujeme další parodii Dana Landy, nota bene v divadle, kam žádní jeho fanoušci určitě nechodí? Promluvy prostitutky (Gabriela Míčová), která se nejprve cítí být "samostatná" a všem ostatním vyčítá (právem) pokrytectví, aby se pak ukázalo, že je to možná všechno trochu jinak, patří k vcelku obehraným výjevům.
Pravá zábava začíná se vstupem arogantního židovského developera (Martin Finger), kterému všichni kvůli jeho penězům panáčkují, včetně elegantního homosexuálního pobočníka Oskara (Jiří Černý) a samozřejmě zmíněné prostitutky Romi. Druhou nosnou linkou je pak její povedená rodinka, konkrétně rodiče: panovačný otec, vystupující v travesti show a přitom pronášející šovinistická maloměšťácká klišé (Martin Pechlát), a jeho věčně sarkastická manželka, upoutaná na ortopedický vozík (Dana Poláková).
Jak je v Komedii zvykem, je to herecky virtuózní představení. Především je velkým zážitkem pozorovat kreace Martina Fingera a Jiřího Černého; také Dana Poláková dokáže na malé ploše rozehrát neuvěřitelné věci. Jak je v Komedii rovněž zvykem, je inscenace prošpikovaná množstvím jemného humoru a geniálních detailů, které nemusejí být patrné na první vidění. Kus je to zábavný a "zakázanými" tématy příjemně lechtá; na straně druhé pasáže, snažící se propojit Fassbinderův text s některými současnými problémy české společnosti, zejména jejími xenofobními tendencemi, nepadají na úrodnou půdu: pokus o angažované divadlo se v Komedii už poněkolikáté nese v příliš povrchním, polopatickém duchu. Jako by rafinovanost formy, kterou v Komedii léta předvádějí, najednou klesala pod tíhou potřeby sdělit ty správné názory. A to je trochu škoda. I přesto je Odpad, město, smrt jedním z nejpozoruhodnějších titulů v repertoáru Komedie: což automaticky znamená také v celé Praze. Dny divadla se krátí a spolu se Spíláním publiku 2010, Posledními chvílemi lidstva a Srdcem temnoty patří nová inscenace rozhodně k položkám, jejichž opakované zhlédnutí by si pražští diváci neměli nechat ujít.
