Spojením tance, filmu a hudby v inscenaci choreografa Jiřího Kyliána začal v pátek večer v divadle Ponec 30. ročník festivalu Tanec Praha. Přestože přehlídka vzniklá ještě v době minulého režimu za tři dekády přivezla do Česka mnohé špičky současného tance, Kylián, který stál u jejího zrodu, na ní nikdy se svou vlastní tvorbou nevystupoval. Pro první tři večery jubilejního ročníku proto pořadatelé vybrali jeho inscenaci East Shadow (Východní stín). Festival potrvá v hlavním městě do 25. června, zavítá i do regionů a přiveze současný tanec z několika kontinentů.
Premiéru mělo v roce 2013 jako součást trienále v japonském městě Nagoja věnovaného obětem cunami z roku 2011, která zpustošila část východního pobřeží Japonska. Druhou částí zadání pořadatelů trienále byl Samuel Beckett. East Shadow je složené z živého představení dvou starších tanečníků, bývalých členů souboru NDT3, který Kylián založil, z filmu s týmiž protagonisty a klavírního doprovodu. Skladatelkou a interpretkou hudby je japonská klavíristka žijící v Nizozemsku Tomoko Mukajamaová.
Jiří Kylián, který působil od konce 60. let v zahraničí, přispěl podle zakladatelky a ředitelky Tance Praha Yvony Kreuzmannové k jeho založení pár měsíců před revolucí v roce 1989. "Nejsem si vědom, že bych pro to něco udělal, byla to spolupráce několika lidí, kteří u zrodu festivalu stáli," řekl Kylián. Po revoluci založil v Praze svůj nadační fond, který nabízí archivní materiál, videa, knihy, časopisy. "Nechtěl jsem přijet ze Západu a kázat tu nějaké nové evangelium, Nadace nabízí informace a cestu pro toho, kdo chce," řekl.
I v uvedené inscenaci figurují tanečníci 60+, tedy ti, kdo působili v jím založené skupině NDT3, jak sám říká, pro tanečníky mezi čtyřicítkou a smrtí. "Mrzí mě, že zanikla, ale nenašla se pro ni vůdčí osobnost. Ten koncert tří souborů, kromě těch aktivních také mladých, pro které je mostem ke kariéře, a starších, kteří se v něm pomalu s tancem loučí, je, myslím, dobrý," řekl.
Přítomnost velké vlny je v představení, které ztvárňuje tanečnice Sabine Kupferbergová a tanečník a choreograf Gary Chryst, metaforou různých nebezpečí. Kylián říká, že o tanci ani v inscenaci nemůže být řeč, je to podle něj spíše pohybové drama beze slov, těžící z hlubokých zkušeností obou protagonistů. Text, který v představení použil, napsal Beckett pro operu skladatele Mortona Feldmana nazvanou lapidárně Neither (volně přeložitelné jako Ani).
"V našem představení se tedy jedná o absurdní text, absurdní existenci dvou stárnoucích a ohrožených jedinců, a o strhující proud částečně improvizované a částečně komponované hudby. Chvíle štěstí, zklamání, katastrof, či banalit. Nic netrvá, vše je jen jedna nekonečná proměna, odnesena nekonečnou obří vlnou času neznámo kam," uvedl ke svému představení. Má vyjadřovat, že chvíle štěstí, zklamání, katastrof či banalit jsou jedna nekonečná proměna, odnesena nekonečnou obří vlnou času neznámo kam.
