Skromněji než v minulých ročnících, na malé scéně pražského Divadla Kolowrat, budou v neděli 16. března vyhlášeny jediné výroční české ceny, které odměňují všechny typy divadelních tvůrců.
Slavnostní předávání, které začíná neobvykle brzy, už od 17 hodin, sice zaznamená Česká televize, ale (pouze půlhodinový) pořad o cenách a jejich vítězích odvysílá až o týden později, v sobotu 22. března na ČT2. Přitom ceny Alfréda Radoka na rozdíl od (televizně) slavnějších cen Thálie (vždy přímým přenosem na ČT1 v hlavním vysílacím čase) vyhlašují nejen nejlepší interprety, ale také nejlepší režiséry, dramatiky, scénografy i divadla jako taková.
Finalisté inscenačních cen
V klíčové kategorii nejlepší divadelní inscenace je nominována „divoká komedie" Hrdina západu, kterou v roce 1907 napsal irský dramatik John Millington Synge a v Činoherním klubu ji nastudoval Ondřej Sokol, dále dramatizace Kafkova románu Proces Dušanem D. Pařízkem z pražského Divadla Komedie a historické drama Smrt Pavla I. Dmitrije Merežkovského, kterou v Městském divadle v Brně režírovala Hana Burešová.
Představitelé hlavních rolí ve všech zmíněných inscenacích obsadili také kategorii nejlepší mužský herecký výkon (Jaroslav Plesl z Hrdiny západu, Martin Finger jako Josef K. a Erik Pardus jako car Pavel I.). Na cenu Divadlo roku jsou nominována dvě prvně jmenovaná divadla, spolu s nimi ještě třetí pražská scéna - Dejvické divadlo. Hrdina západu přinesl dvě nominace i herečkám Kateřině Lojdové a Ivaně Wojtylové, čtveřici doplňují Kateřina Burianová z Národního divadla (za hlavní ženskou roli v Anglické milence) a Helena Dvořáková z pražského Divadla v Dlouhé (za Faidru). Kategorie nejlepší česká hra má také čtyři nominace: Arnošt Goldflam za Doma u Hitlerů, Jaroslav Rudiš a Petr Pýcha za Strange Love, Milan Uhde za Zázrak v černém domě a Jáchym Topol za Cestu do Bugulmy.
Protest proti průběhu dramatické soutěže
V letošním ročníku soutěže původních dramatických textů o Cenu Alfréda Radoka však údajně byla závažně porušena pravidla. Anonymita účastníků nebyla zachována před porotou ani před veřejností, proto by prý měla být soutěž zrušena. V otevřeném dopise k tomu dnes garantku soutěže Jitku Sloupovou z agentury Aura-Pont vyzval představitel umělecké skupiny D.U.S.N.O. Erik Brandejs.
Sloupová se za únik jmen omluvila, jednalo se prý o nedopatření. Anonymita příspěvků, kterých letos přišlo celkem pětapadesát a z nichž dva členové poroty vybrali jedenáct finalistů, podle ní zůstala před porotou zachována. "Agentura Aura-Pont proto nevidí důvod ke zrušení letošní soutěže," prohlásila.
Podle Brandejse poskytla agentura jména mnohých účastníků předem na www.cenyradoka.cz. Při otevření soutěžních textů nejsou sice uvedena jména autorů přímo u názvů her, ale v detailnějších informacích se pak dají nalézt. Sloupová uvedla, že pokud by se k porotě nějaké jméno dostalo, příspěvek autora by byl ze soutěže stažen. V jednom případě skutečně jméno uniklo. Vzniklo to cizím zaviněním. Autor po upozornění sám příspěvek ze soutěže stáhl.
Mluvčí skupiny D.U.S.N.O. rovněž žádá, aby v případě, že soutěž nebude zrušena, byla stanovena pravidla, která určí, co konkrétně a jakým způsobem porota na původních hrách hodnotí. Porota by se měla podle něj jmenovitě vyjádřit ke všem textům. Brandejs kritizuje i to, že se soutěže účastní slovenští autoři.
K úpravě pravidel Sloupová uvedla, že složení poroty bude jako vždy zveřejněno po skončení soutěže. V jejím průběhu není prakticky možné, aby se všichni porotci vyjadřovali ke všem soutěžním textům. "Porota se ve svém úsudku řídí uměleckým citem a odbornou zkušeností," zdůraznila. Protestu proti účasti slovenských autorů podle svých slov nerozumí. Do soutěže vnášejí prvek konkurence a rozšiřují obzory dramatické poetiky v českém divadelním prostoru, zhodnotila přínos slovenských autorů Sloupová.
Autoři textů, které se probojovaly do finále, se mohou zúčastnit konkursu, jejž spolu s Divadelním ústavem pořádá britský Royal Court Theatre. Vítěz získá několikatýdenní rezidenční pobyt ve zmíněném londýnském divadle, které se systematicky věnuje původní britské, ale i světové dramatice. Kateřina Rudčenková, která pobyt absolvovala v loňském roce, své dojmy později shrnula takto: „Všichni, kdo se na divadelní produkci podílejí, jsou ochotni textu posloužit. (...) Odjížděla jsem s radostí, že existuje místo, kde se v dramatiky a jejich hlas vkládá tolik důvěry, nadějí a respektu."
Foto: Divadlo v Dlouhé, Činoherní klub, Národní divadlo
