Už 150 let
Výročí Prozatímního divadla připomíná výstava ve "zlaté kapličce"

Busta baronky Eleonory z Ehrenbergu, někdejší pěvkyně Prozatímního divadla v Praze, která je známá především jako první Mařenka ze Smetanovy Prodané nevěsty, se v úterý vrátila do foyeru historické budovy Národního divadla v Praze. Stalo se tak při zahájení výstavy připomínající 150. výročí otevření Prozatímního divadla - první stálé a samostatné české divadelní scény. Událost připomene v úterý večer repríza Prodané nevěsty.

"Shodou okolností je to právě letos 180 let od narození a 100 let od úmrtí této velké operní hvězdy Prozatímního divadla," připomněli na vernisáži dramaturgové činohry Ondřej Hučín a Beno Blachut, kteří výstavu připravili s Divadelním oddělením Národního muzea a Muzeem Bedřicha Smetany. Eleonora Ehrenbergová vystoupila v Prozatímním divadle v jedenácti českých operních představeních. S Národním divadlem se loučila úlohou Leonory a byla oslavována jako největší česká koloraturní pěvkyně.

Prozatímní divadlo bylo bezprostředním historickým předchůdcem Národního divadla. Pravidelný provoz zahájilo 18. listopadu 1862 premiérou hry Král Vukašín od básníka a dramatika Vítězslava Hálka. O dva dny později se tam poprvé hrála i opera - Cherubiniho Vodař. Prozatímní divadlo hrálo pro české publikum 21 let a k jeho největším osobnostem se řadí Bedřich Smetana, který zde působil osm let jako kapelník.

Expozice formou devatenácti zastavení přibližuje nejrůznější umělecká, architektonická, provozní, společenská i politická témata spojená s dějinami Prozatímního divadla. Dokládá, že jeho existence není zapomenutou epizodou. Také proto, že je s Národním divadlem spojeno i architektonicky, neboť jeho stará budova tvoří část zadního traktu "zlaté kapličky".

Jednotlivé panely na I. balkoně připomínají úctyhodné a občas i úsměvné snažení divadelních předků v letech 1862 až 1883. Budovu Prozatímního divadla navrhl architekt Ignác Ullmann, v hledišti bylo jen jedenáct řad, jeviště mělo hloubku necelých deset metrů a do orchestřiště se vešlo pouze 35 muzikantů. Národní divadlo vyrostlo později na parcele před ním a bylo k ní stavebně připojeno.

Zájemci si mohou prohlédnout i divadelní řád Prozatímního divadla vystavený v roce 1862 c.a k. policejní direkcí. Kromě jiného nařizoval služebnictvu, aby v přízemní předsíni panstvo své očekávalo tiše a "náhlým hrnutím se ku předu" odcházejícími obecenstvu nepřekáželo. "Taktéž hvízdání, syčení, tlučení holemi a dupání, jakožto hlučné jevení nelibosti, jež beztoho všeobecným mlčením dostatečně se osvědčuje, přísně jest zakázáno," psalo se v něm.