Festivalový zápisník
Žebrácká sexmise a pankáči v Hradci

Vzdor deštivému počasí, které počátkem týdne na festivalu v Hradci Králové ohrožovalo zejména venkovní program, se mašinérie divadelního veselení nedala zastavit. Ranní program pod svou patronaci převzal hostitelský soubor Klicperova divadla.

Lehce šovinistická sci-fi komedie Sexmise, adaptace známého filmu Juliusze Machulského z roku 1984, vznikla v hradeckém divadle v režii Šimona Cabana. Jako u každého režírujícího výtvarníka, i u Cabana hraje klíčovou roli "jak to všechno vypadá" - přitom komediální potenciál zručně inscenované zábavy rozhodně není třeba podceňovat.

Vnímat dnes sci-fi padesátých až osmdesátých let, nejen zápletky, ale především jejich vizuální složku, znamená sledovat retro. Minulé představy o budoucím v nás dnes paradoxně vzbuzují nostalgickou náladu: na takové vlně se samozřejmě veze i Šimon Caban v Sexmisi.

Do hlavních rolí dvou mužů - pokusných králíků, kteří se nedopatřením po vědeckém experimentu pobudí do světa žen, obsadil režisér zkušené hráče, Vojtěcha Dvořáka a Jiřího Zapletala, z žen, z nichž větší část má pohříchu v popisu práce jen působit půvabně, vrtět se a vyjadřovat zaslepeně, nadchne - jako vždy - Zora Valchařová-Poulová, jejíž postavě manželky neutuchající sexuální pud zachoval i zdravý rozum a svobodnou vůli. Trefná je i kreace Lenky Loubalové v roli druhé manželky. Zdařilá adaptace klasické komedie, protkaná množstvím původních vtípků a současných narážek, si samozřejmě získá svou neodolatelnou zábavností především lásku "běžného" publika - po scénografické (Caban) a kostýmní (Simona Rybáková) stránce představuje počin i jinak pozoruhodný.

Jedním z hitů skončené sezony v Klicperově divadle je Havlova Žebrácká opera v režii Daniela Špinara. Zřejmě nejvtipnější a divácky nejvstřícnější hra Václava Havla, popisující složité vztahy mezi něklika zločineckými organizacemi, se ve Špinarově podání také stává retrem - zřetelné je zasazení do 70.let, v nichž Havel hru na motivy staré předlohy Johna Gaye napsal. Ve stylu inscenace se působivě setkává svět československé normalizace s dobovými kulisami západního světa - a funguje to skvěle.

Výrazná pochvala patří především výtvarnicím - Lucii Škandíkové (scéna) a Ivě Němcové (kostýmy). Dekadentní restaurant, proměňující se průběžně ve vězení či vyšetřovnu, se vždy diskrétním klavíristou v pozadí a efektními akvárii v popředí působí až magickým dojmem. Herecký ansámbl je spolehlivý, stejně jako v Sexmisi zaujmou pánové Dvořák a Zapletal, prim tentokrát hrají Pavlína Štorková jako proradná Jenny, závislá na zradách, a Jan Sklenář coby narcistní zločinec - popová hvězda Macheath.

Otázka co, je si s touto apartní inscenací počít - herci se houštinami Havlova textu prodírají úspěšně, aranžované je to dobře, leč úplně to neodsýpá, cosi tomu chbyí - výraznější režijní výklad nebo zásah do přece jen ukecaného textu. A v tom vizuálním rámci by to šlo tak pěkně! Vznikla elegantní, dobře zahraná, ale nijak novátorská inscenace poměrně známého a často nasazovaného textu.

Mimo Klicperovy sály se vyplatilo zajít do kouzelného Klubu č.p. 4 na Malém náměstí, kde v rámci off- programu hostovala také Německá kulturní menšina na Kladně s Harilou. Skupina, personálně provázaná s proslulým souborem V.A.D., svého času s touto Harilou uspěla na kladenském festivalu amatérského divadla, a ani v Hradci jejich scénické čtení nic neztratilo na svém půvabu. Mimořádně vtipná hra Reného Levínského o čtyřech pankáčích mezi Schwarzwaldem a Basilejí je sehrána s vervou i odstupem - a distance, jíž vulgárnímu slovníku hry dodává formát scénického čtení, v tomhle případě přináší úplně novou rovinu zábavy.