Městské divadlo Zlín uvede v sobotu premiéru inscenace Trójanky, která vznikla spojením Eurípidových her Trójanky, Hekabé a Andromaché. Režie se ujal Jan Antonín Pitínský, pod jehož vedením byl ve zlínském divadle již uveden melodram Smrt Hippodamie a Aischylova tragédie Oresteia. Na rozdíl od předchozích velkolepých titulů je to nyní mnohem intimnější, soukromější, také křehčí a jemnější, neboť se to týká především žen a jejich smutného osudu, řekl ve středu Pitínský.
"Antiku, respektive řecké hry mám rád, protože v sobě mají intenzitu, údiv, dětství a jsou dostatečně šílené a dostatečně osvobodivé vzhledem k vyšším zákonům, které se nás týkají. Inscenace je udělaná moderně, začíná na takové konferenci UNESCO v desátém patře newyorského mrakodrapu těsně po vítězné válce v Tróji a devastaci jednoho města," uvedl režisér.
V inscenaci se konfrontují Trójanky s řeckou kulturou, podle dramaturga Vladimíra Fekara jsou hrou o střetu kultur, válce, která nemá vítěze i o ženské hrdosti, pohrdání, beznaději, naději i mateřském citu.
V inscenaci zazní také antické citáty o demokracii. "I přes monarchistické uspořádání Řeků a Trójanů o osudech rozhoduje vesměs demokratický způsob rozhodování - totiž kolektivní hlasování. Je ironií osudu, že tato demokratická volba vede ke smrti mnoha nevinných a bezbranných. Demokratická volba jeví se v Eurípidových hrách jako věc velmi křehká, zneužitelná, manipulovatelná," uvedl Fekar.
Hlavní roli ztvární Helena Čermáková. "Je to nesmírně těžké, plocha je veliká. Postava zažívá víc bolesti než radosti, takže rozložit si i způsob znázornění bolesti a intenzitu bolesti, jakým způsobem ji zpracovává, jak moc ji dává najevo či nedává, do jaké míry je vzdorná vůči osudu a do jaké míry jej přijímá. Je tam velká spousta ploch, které jsou nejednoduché na ztvárnění," řekla ve středu Čermáková.
