Jak jste si jistě všimli, pravidelnou rubriku Kápněte božskou od tohoto čísla nahradila jiná.
Důvodem je jistá opotřebovanost: pravidlem bylo, že každého oslovíme pouze jednou, a po šesti letech se okruh lidí, kteří nám byli na dotazník ochotni odpovědět, stále zřetelněji ztenčoval. A jejich odpovědi se začaly překrývat a opakovat (na což nás začali upozorňovat už i čtenáři). Nápad s opakujícím se dotazníkem navíc mezitím přejaly i jiné časopisy.
Důvodem je jistá opotřebovanost: pravidlem bylo, že každého oslovíme pouze jednou, a po šesti letech se okruh lidí, kteří nám byli na dotazník ochotni odpovědět, stále zřetelněji ztenčoval. A jejich odpovědi se začaly překrývat a opakovat (na což nás začali upozorňovat už i čtenáři). Nápad s opakujícím se dotazníkem navíc mezitím přejaly i jiné časopisy.
Patří se s touto rubrikou rozloučit alespoň krátkou bilancí. Zahájili jsme ji 5. března 2001, odpovídal tehdejší předseda PEN klubu, spisovatel a scenárista Jiří Stránský, zakončil ji populární kritik a náš pravidelný přispěvatel Jan Rejžek. Dohromady odpovědělo 300 spisovatelů, výtvarníků, režisérů, herců, hudebníků, publicistů, překladatelů, tanečníků a manažerů v kultuře, od producentů a galeristů po ředitele Národní galerie a Národního divadla.
Zhruba po roce se některé otázky změnily (zmizely dotazy na nejoblíbenější pohádkovou postavu a zda Karel Gott prospívá české kultuře). Nejčastěji se zpovídaní zdráhali prozradit, co by udělali jako diktátoři vkusu: asi jim u nás připadá vše v pořádku. Nejčastější chybnou odpovědí bylo uvedení západu slunce jako oblíbeného kýče: onen přírodní úkaz se kýčem stává teprve ve chvíli, kdy ho někdo neinvenčně zachytí. Konkurs na roli Švejka vyhrál drtivým závěrem v loňském roce Vítězslav Jandák s celkovými deseti hlasy, jako druhý se umístil Miloš Zeman s šesti, stejně získal herec Tomáš Töpfer. Dotazovaní uváděli samozřejmě politiky (Klaus, Paroubek, Bush i Kim Čong-il) a zahraniční hvězdy (od Sylvestera Stallona po Takešiho Kitana), třikrát si přáli Jiřinu Bohdalovou, jednou Jaromíra Jágra, Wayna Rooneyho, Hurvínka a dalajlamu.
Když jsme vymýšleli cosi obdobného, ale nového, nechali jsme se inspirovat dvěma tvůrci. V knize Úniky (viz rubriku Tipy) spisovatel Graham Greene vzpomíná na své knihy, a to často velmi nemilosrdně. Režisér Jiří Menzel zase na tiskové konferenci před premiérou filmu Obsluhoval jsem anglického krále bědoval, že ten, kdo nikdy nestvořil žádné umělecké dílo, je nemůže docenit, a tedy ani kritizovat. Tu nás napadlo, že dáme umělcům příležitost, aby své výtvory zrecenzovali sami. Zadání mají podobné jako u ankety: o vlastních výtvorech mohou psát zcela seriózně i s nadsázkou, sebeobdivně i sebemrskačsky, omezuje je jedině rozsah.
Doufáme, že nalezneme dost takových, kteří na naši hru přistoupí, a že ji nepojmou jako příležitost pro čtvrtstránkovou inzerci. Ale i takové texty o svých autorech prozradí hodně.
