Ve znamení ztracených kufrů hlavní festivalové hvězdy a dovádění příštích festivalových hostů se neslo zahájení 42. mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. To vše v kulisách inspirovaných estetikou Divokého západu a film noir.
Renée Zellwegerová, která v duchu své proslavené smolařky Bridget Jonesové přišla v Londýně o kufry se slavnostní róbou, se na červeném koberci se suverenitou profesionála promenovala v džínách a tričku. V přeplněném sálu hotelu Thermal pak všechny dostala dojemným proslovem věnovaném nestorovi českého animovaného filmu Břetislavu Pojarovi, jemuž předala Křišťálový glóbus. Spíš než snůška klišé, která se u podobných příležitostí pronášejí, zapůsobilo, že si hollywoodská megahvězda práci českého animátora opravdu důkladně nastudovala, do Ameriky si dokonce nechala poslat kolekci jeho filmů. Sál pak dojatému Pojarovi dlouze vestoje aplaudoval.
Maxima „pojďte pane, budeme si hrát“ , do které Pojar koncentroval dychtivost a spontaneitu svých filmů, by snad mohla být jedním z hesel letošního festivalu. Baťůžkáři, kteří před lety plnili především festivalové sály, už vyrostli do věku rodičů a stále častěji se tu batolí jejich potomci. Pro ně festival poprvé zřídil dětský koutek, který však svým umístěním poblíž programového centra a press centra vyvolává v tvářích některých kolegů upřímný děs. Děti také ve čtvrtek jako první mohly vyzkoušet pohodlí festivalových audin. Pořadatelé holt myslí na budoucnost.
Pravda, dětské koutky příliš nesouzní s atmosférou saloonu z Divokého západu, který Thermal letos připomíná. Architekt a scénograf Martin Chocholoušek jej loni zabalil do syntetických houní, letos vyšel z westernového řezu písma. Obrovská podsvícená písmena číhají na festivalové hosty na každém rohu. Různé fonty, které se léta ve výtvarném řešení festivalu používala, zkombinoval Mikuláš Macháček do znělky. Ta je poprvé opravdu kratičká a univerzálně použitelná i pro další ročníky. „Přestože karlovarský festival založil tradici originálních znělek ušitých vždy na míru každému ročníku, mnoho jiných přehlídek jej začalo kopírovat. Proto přišlo zadání po něčem univerzálnějším,“ vysvětluje Macháček.
Znělka včera poprvé uvedla zahajovací film režiséra, který stál u kolébky americké nezávislé scény. Tom DiCillo přivezl do Varů svůj šestý snímek Delirious, oceněný stříbrnou mušlí ze San Sebastianu. Pohrává si v něm s hollywoodskými klišé, nahlíží do zákulisí showbyznysu a s ironickým úšklebkem sleduje, co s lidmi dělá, kdy se projdou po červeném koberci. On sám si Festivalovému deníku postěžoval, že nezávislá scéna už v Americe téměř neexistuje, že dnešní „nezávislé“ filmy jsou příliš komerční a že situaci stěží mohou zachránit undergroundoví amatéři, neboť film natočený na digitální kameru, který si v ubohém rozlišení prohlédnete na internetu, těžko nabídne kompletní zážitek. Sám zavtipkoval, že když před devíti lety přijel do Varů poprvé, bydlel v bytě, odkud předtím vystěhovali rodinu neplatičů. „Manželka mi tehdy říkala: Co bys chtěl, jsi přeci nezávislý režisér. Dnes jsem pořád nezávislý, ale bydlím v hotelu Pupp."
Foto: Jan Schejbal
