Je libo Pupp, nebo dům z odpadků?
03.07.2007 10:43
Festivalové publikum je jasně diferencovaná parta. Ty lépe oblečené hosty (často sponzory nebo jejich klienty, kteří si festival každoročně rezervují v kalendáři jakožto společenský podnik, na němž je užitečné být viděn) obvykle potkáte na golfu, večírcích nebo v Becher´s Baru - luxusní "závodce", kde je pro VIP hosty čtyřiadvacet hodin k dispozici servis hotelu Pupp.
Zcela jistě je nespatříte, jak kolonádou pádí ke zrekonstruovanému kinu Čas na dokumentární sekci. Sál, kterému se po potřebných opravách už tak omezená kapacita nepříjemně smrskla na 220 sedadel, z velké části plní obyvatelé stanového městečka za Varami. Studenti a baťůžkáři. Není tedy těžké předem odhadnout, jakým snímkům budou po projekci aplaudovat.
Zatím největší ovace v soutěžní dokumentaristické sekci sklidil debut Angličana Olivera Hodge Architekt odpadu. Hodge natočil působivý portrét Američana Michaela Reynoldse, který tři desetiletí staví nekonvenční domy. Materiál pro jeho "hobití" architekturu obvykle pořídíte na nejbližší skládce: používá ojeté pneumatiky, plechovky od piva či plastové lahve. Se skupinou nadšenců buduje od 70. let v pouštích Nového Mexika, na Andamanech postižených tsunami, ale taky v Normandii, Belgii či Velké Británii stavby, které lze stěží nazvat krásnými a které snad trpí i nemalými provozními nedostatky, ale nabízejí myšlenkovou alternativu konzumní, byrokracií sešněrované společnosti.
"Michael je varovnej prst zaraženej v prdeli jejich reality," vyjádří se lapidárně jeden z Reynoldsových spolupracovníků, poté co sledujeme Reynoldsův sisyfovský zápas se státní mocí, která má pro alternativy pramálo pochopení.
Na rozdíl od eko-osvětových snímků vybavených slavnými jmény v titulcích a burcujícími názvy (poněkud naivní snímek Za pět minut dvanáct s Leonardem DiCapriem byl coby karlovarské překvapení promítán v sobotu) nebombarduje Hodge diváka výčitkami ani lacinými návody, ale nabízí silný, emocemi nabitý příběh.
Právě takové filmy preferuje dramaturg dokumentární sekce Karel Och. Většinou jsou to menší, intimní portréty. Akcent klade dramaturgie festivalu na formální, filmařskou stránku. "Po nástupu digitálních technologií se ohromně zvýšila dostupnost technologií. Na jednu stranu to otevírá cestu talentům, které by na klasický materiál nikdy neměly peníze, na druhou tak vzniká moře balastu. Letos bylo do soutěže přihlášeno přes pět set filmů, což je proti loňsku nárůst více než dvojnásobný, ale naprostá většina nesplňovala základní filmařské atributy. Vidíte třeba film německého "režiséra", který vyrazí s digikamerou do Afghánistánu a tam točí rozhovory v jakési díře v zemi, jako by snímal televizní debatu," říká Och.
On sám z nabídky dokumentárních filmů doporučuje úsměvný, občas laskavý a chvílemi až bizarně panoptikální portrét malého bulharského městečka sužovaného komáry i nezaměstnaností. Problém s komáry a jiné příběhy se promítá ve čtvrtek a v pátek. Český zástupce, dokumentární detektivka Lucie Králové Ztracená dovolená, je na programu ve středu. Králová pro Vary snímek znovu sestříhala do kondenzovanější formy, takže diváci specializovaného Jihlavského festivalu, kde měl film premiéru, mohou srovnat, jak mu redukční kůra prospěla.
Foto: Tomáš Nosil
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.