63. Cannes: <span>Nejlepší momenty</span>

Kultura
22. 5. 2010 09:49
bez popisku 254510
bez popisku 254510

Rozhovor plný rozporů poskytl Javier Bardem.I když festival končí až zítra, výkřiky a potlesk vystřídalo na Croisette šoupání kufrů. To je nejlepší čas na připomenutí nejlepších momentů 63. MFF Cannes.

Nejlepší film:
My Joy od Segeje Loznici. Nebyl tu film, který by jasněji dokázal, že kinematografie není mrtvá. Způsob, jakým Loznica zobrazil duši a probémy současného Ruska, je strhující. V celé soutěži pro mě osobně neměl ani blízkého konkurenta.

Nejzajímavější rozhovor:
Javier Bardem. Nejdřív řekl, že miluje Prahu, kde byl, když propagoval Formanovy Goyovy přízraky, jeden z největších artových propadáků v moderních dějinách. A pak - ač fanoušek madridského Atlética - se vyznal k obdivu k Lionelu Messimu z konkurenční Barcelony: „On hraje a ještě se u toho usmívá, on je tam jediný, kdo si to doopravdy užívá."

Největší upřímnost:
Ptal jsem se režiséra Fabrice Goberta, co mu vadí na francouzském filmu. Odpověděl obecně, že prý neupřímnost a  tak podobně. Po rozhovoru se ke mě otočil: „Já jsem takovéhle otázky vůbec nečekal, jsem tu teprve s první filmem, tak se nezlobte." Nezlobil jsem se.

Irena Hejdová si jako jediná Češka odnesla ocenění.Největší překvapení:
Koncert Gossip. Seděl jsem na výspě přímořského bulváru Croisette. Přestalo mě to bavit, pokračoval jsem směrem na východ. A najednou tam byli. Beth Ditto zpívala na vyvýšeném pódiu nad chodníkem a jevištěm a okolo hopsaly stovky fanoušků. Krátké, ale srdečné.

Největší dojetí:
Irena Hejdová dostává Zvláštní uznání ve finále celoročního scénáristického programu pro středo a východoevropské autory ScripTeast. Hejdová adaptuje Paměť mojí babičce od Petry Hůlové. Je to jediná cena, kterou tady Česko dostává, ve filmovém programu festivalu se letos nic českého nepromítalo. Když pominu drobnosti, že ve Wall Streetu supluje Praha Curych a podobně.

Nejbizarnější moment:
Croisette z jedné strany omývá moře, z té druhé se houfují žebráci a performeři. Mezi těmi druhými mě zaujali dva. Jeden hraje každý večer neúnavně na housle, a to zcela falešně. Potkávám ho tu už několikátý rok a mám pocit, že hraje falešně naschvál. Ten druhý má na provázku přivázaného psa a kočku. Nejspíš předvádějí, že se mají rádi.

Foto: Petra Mášová, ČTK/AP

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ