Agnus dei: válečná zvěrstva i po válce

Kultura
8. 1. 2017 06:31
Agnus dei.
Agnus dei.

Nemá cenu před tím zavírat oči. Za války i po ní se děla zvěrstva nejenom na našem území, ale i v sousedním Polsku, přičemž je zdaleka neměli na svědomí jenom nacisté, ale i sovětští vojáci, kteří se k osvobozenému území chovali stejně jako k tomu dobytému. Vzhledem k těmto okolnostem - a také tomu, jaký byl poválečný vývoj ve východním bloku - se nelze divit, že to zásluhy Rudé armády při "osvobozování" podstatně snižuje. Z jedné takové epizody vznikl i francouzsko-polský film Agnus dei, který ve čtvrtek vstoupil do českých kin.

Snímek, který lze dohledat i pod francouzským označením Les innocentes (Nevinné), na základě skutečné události potvrzuje známou pravdu, že kam stoupne sovětský voják, tráva dvacet let neroste. Z našich dějin to můžeme potvrdit, nebylo to jen dvacet let, ale hned čtyřiačtyřicet. A i v Agnus dei jsou Rusové jednoznačně záporné postavy. A není se co divit.

Vypleněný klášter

Příběh natočený podle skutečné události se odehrává ve studeném Polsku v prosinci 1945. Je po válce, ale v zemi se stále ještě hojí staré rány, a to nejen válečné, ale i ty z období osvobozování. Mladá francouzská stážistka Mathilde Beaulieuová (Lou de Laâgeová) pracuje pro francouzský Červený kříž, jehož úkolem je starat se kvůli nedostatku prostředků jen o Francouze. Jednoho dne ji ale přesvědčí jeptiška z blízkého ženského benediktinského kláštera, sestra Maria (Agata Buzeková), aby s ní šla pomoci jedné z jejích sester. Mathilde ji po krátkém přesvědčování vyhoví a v klášteře zjistí otřesnou pravdu - hned osm řádových sester je těhotných a velmi brzy je čeká porod.

Agnus dei.

Vinu za to nesou sovětští vojáci, kteří do kláštera několikrát vpadli a jeptišky opakovaně znásilňovali. Sestry tak řeší svou vinu porušení slibu čistoty, kterému se trochu vzpírá i lékařská pomoc, protože jejich těla nepatří jim, nýbrž Bohu, a nikdo nemá právo je vidět, natož se jich dotýkat. Mathilde napře všechny síly, aby klášteru pomohla, a opakovaně ho navštěvuje, i když i jí se to málem vymstí - a to nejen od jejích nadřízených, ale jednou v noci je při návratu sama málem znásilněna partou ruských vojáků. Nakonec sestry začínají rodit. A matka představená (Agata Kulezsa) přemýšlí, co si s dětmi počít...

Ponurá bezútěšnost

Jestli na diváka sedne nějaký dojem, je to především zmar a beznaděj. Lokace zimního Polska působí neskutečně nehostinně, atmosféra je studená a na všech je vidět, že se ve svých rolích nacházejí proti své vůli. Nidko však nemá na vybranou - povinností doktorů je léčit, povinností řeholnic sloužit Bohu. Mathildina snaha místy připomíná sisyfovský zápas, ale neumdlévá a postupně získává důvěru sester. A k tomu vládne všude strach - strach z všudypřítomných Sovětů, strach benediktinek z toho, co bude dál, protože je jim jasné, že nový režim církvi moc přát nebude, a takový skandál by jim před očima veřejnosti a úřadů nepřidal, jakkoli jsou ve svém neštěstí nevinně.

Motiv osudovosti a vědomí povinností pak jako černý mrak doprovází celý film - je možné, aby sestry přijaly děti a odpovědnost za mateřství, anebo z hříchu zplozená stvoření opustily a popřely své lidství? Tady film trochu naráží, protože jakkoli nás "bulvární historie" mnohokrát poučila, jaké hrůzné objevy se na půdě ženských klášterů tolikrát našly, církevní právo na podobné situace pamatuje a dle něj jednoduše není možné, aby se matka představená zachovala tak, jak se zachovala, protože by ostatními sestrami musela být suspendována. Na druhou stranu, v situaci tak vypjaté, těsně po válce, která v některých ohledech ještě neskončila, kdo ví, jak tomu ve skutečnosti bylo.

Nehrdinští hrdinové

Jak již bylo řečeno, film vznikl podle skutečné události dle zkušeností reálné Madeleine Pauliacové, která jako lékařka v poválečném Polsku pracovala a problém s klášterem opravdu řešila. Sice jí bylo maličko víc než herečce, už třiatřicet, a k Novému roku nebylo poslána zpět domů, ale dva měsíce po těchto událostech bohužel zahynula při autonehodě poblíž Varšavy, ovšem to nijak nesnižuje účinnost a věrohodnost minimálně základní kostry příběhu. Příběhu, který je opravdu dobře natočen.

Agnus dei.

Režisérka Anne Fontaineová se specializuje na "ženské" filmy s výraznými ženskými hrdinkami (je mj. autorkou životopisné Coco Chanel s Audrey Tautouovou nebo oceňovaného dramatu V jeho rukou), taky byl Agnus dei zahrnut do projektu 52 Films by Women, a stísněný snímek drží až do konce pevně. Dlouhé a vypjaté scény, kdy kamera sleduje jen pohledy zúčastněných, obsahují takové napětí, jaké jen tak k vidění nebývá. S takovými herečkami ani není divu - vedle elity polského herectví je to hlavně šestadvacetiletá Lou de Laâgeová, která na sebe strhává nejvíc pozornosti. Zcela po právu. Situace na hraně i chvíle nudy a stereotypu ve stále stejných večerech na francouzské základně, které zpestřuje jen trocha alkoholu a nezávazný vztah s postarším doktorem v podání Vincenta Macaigneho, s nímž se stýká ani ne tak kvůli citům, jako spíš aby zahnala strašnou samotu a prázdnotu, kterou všichni cítí, zahrála skvěle a maximálně uvěřitelně.

Bez osobitosti

Navzdory nesmírně silnému tématu a kvalitnímu zpracování, jemuž prakticky není co vytknout, musím připustit, že jsem se u jeho sledování příliš nebavil. Snad za to mohla velká citová odtažitost chladného příběhu, snad skutečnost, jakou se lze o filmu dočíst - zatímco divačky si při sledování poplakaly téměř všechny, muže to nechalo spíš chladnými. Přitom nelze říct, že by šlo o výlučně ženský film s jasnou cílovkou, takové téma osloví kohokoli. Možná se místo na důraz na sdělení v rámci bezchybné formy mělo vsadit spíš na osobní přístup, i přílišná dokonalost může v některých chvilkách sklouznout dokonce k nudě.

Agnus dei je velmi silný film, jehož společenská obžaloba sexuálního násilí na ženách, kterého se ruští vojáci tak často dopouštěli, míří trefně a hlavně přesně. Hlavně vás jeho zhlédnutí donutí přemýšlet. A myšlenky to moc příjemné nebudou. To ale vůbec nevadí, protože i takových okamžiků je třeba.

Autor: David LanczFoto: archiv , Youtube, Facebook, distributor

Další čtení

Vyšehradský most je podle UNESCO významnou památkou

O Vyšehradském mostu se rozhodne do voleb. UNESCO chce opravu, ne bourání

Kultura
Aktualizováno: 14. 7. 2025 16:29

Sting a Iggy Pop míří na Colours of Ostrava, festival začne ve středu

Kultura
14. 7. 2025
Sedmý den 59. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, 10. července, 2025. Delegace tvůrců představila ve Velkém sále hotelu Thermal česko-slovenský dokumentární film Raději zešílet v divočině. Protagonista František Klišík.

Zemřel František Klišík, hrdina vítězného filmu festivalu v Karlových Varech

Kultura
13. 7. 2025

Naše nejnovější vydání

TÝDENInstinktSedmičkaINTERVIEWTV BARRANDOVPŘEDPLATNÉ