Filmová recenze
Akta Pentagon: o svobodě tisku a #MeToo

Mají média sloužit politikům, nebo lidu? Otázka, na kterou se zdá být odpověď snadná, ale zdaleka tak samozřejmá není - jak nakonec vidíme i u nás, kde premiér v demisi vlastnictvím některých deníků zcela zdevalvoval jejich historickou tradici a jeho pohůnci v nich kdysi seriózní tituly zdiskreditovali. Film Akta Pentagon, jenž ve čtvrtek vstupuje do tuzemských kin, vypráví o novinářích, kteří se něčemu podobnému rozhodli vzepřít.

Přestože je svoboda tisku klíčovým tématem snímku, zdaleka nejde o jediné téma, jímž se režisér Steven Spielberg zabývá. Ve světle loňských událostí s kauzou #MeToo je v dalším plánu postavení žen v mužském světě, hranice přátelství a pracovních vztahů, dojde i na klasická spielbergovská témata rodiny bez otce a prolínání rodiny a práce.

Zveřejnit, či nezveřejnit?

Kvůli ztenčujícím se finančním prostředkům je vydavatelka Katherine Grahamová, řečená Kay (Meryl Streepová), nucena se svými novinami Washington Post vstoupil na akciový trh. Deník zdědila po svém otci, po smrti manžela převzala jeho vedení sama, takže se množí obavy, zda jako žena bude mít dostatek odvahy činit kontroverzní rozhodnutí. Naštěstí má k ruce ambiciózního, rázného a také nesmírně schopného šéfredaktora Bena Bradleeho (Tom Hanks). Právě Bradlee vycítí, že se v novinářském světě něco děje...

A taky že se děje. Konkurenční noviny New York Times získaly rozsáhlou a přísně tajnou pentagonskou studii, která dokazuje, že vládní představitelé včetně prezidentů dlouhé roky lhali veřejnosti ohledně války ve Vietnamu. Píše se totiž rok 1971, válka v jihovýchodní Asii stále pokračuje, denně v ní umírají mladí američtí kluci - a podle výbušných materiálů vláda celé roky ví, že konflikt vyhrát nemůže. Administrativa prezidenta Nixona tvrdě zasáhne, žene New York Times k soudu. Bradlee v tom cítí brutální omezení svobody tisku. Shodou okolností se pak ke studii jeho lidé dostanou také. Vydavatelka tak stojí před dilematem, zda studii otisknout a riskovat žalobu v době, kdy potřebuje akcionáře naopak uklidnit, nebo se podvolit tlaku vlády...

Palčivé společenské problémy

O problematice svobody tisku už řeč byla, Spielbergův film se ale dotýká dalších aktuálních problémů. Jedním z nich je kauza #MeToo, která jako tsunami hlavně na vyspělém Západě smetla několik osobností. Bohužel snímek s ní nezachází dobře a poskytuje jí spíše medvědí službu. Samotná myšlenka #MeToo je záslužná, poukazuje na sexuální obtěžování a vznikla na popud hrdinek, které se ozvaly proti sexuální šikaně producenta Harveyho Weinsteina. Ten byl podobnými praktikami proslulý už dlouho. Jenže pak se hydra utrhla ze řetězu, stal se z ní novodobý hon na čarodějnice a bez soudu a možnosti obhajoby likviduje, koho si zamane. Jak jinak než profesní popravou nazvat obvinění skvělého herce Kevina Spaceyho? Nebo současné ostentativní "dávání rukou pryč" od režisérského génia Woodyho Allena? A to za Allenovým obviněním lze tušit pouze mstivou ruku zhrzené Mii Farrowové, nakonec zdaleka ne poprvé.

Spielbergův film tuto situaci reflektuje. Nejde ale jen o schéma "žena ve světě mužů". To by samotné stačilo, divák není idiot. Jenže režisér společně se scenáristy Joshem Singerem a Liz Hannahovou to musí dát na odiv až příliš. Scény, kdy Kay přichází na jednání s bankéři nebo opouští soudní budovu, zatímco se kolem ní tvoří špalír žen všech věků a ras, které k ní obdivně vzhlížejí, jsou patetické, až trapné. Pokud si takto chtěl jinak skvělý režisér vysloužit Oscara (Akta Pentagon se mezi devíti snímky, které se zanedlouho střetnou v oscarovém klání, samozřejmě objevují), je to velice laciné.

Oscarové ambice

Akta Pentagon měly ambice nepochybně větší. Na nedávných Zlatých glóbech ukořistily šest nominací (přičemž neproměnily ani jednu), na Oscarech budou mít dvě želízka v ohni: vedle kategorie nejlepší film je to již jednadvacátá nominace pro představitelku hlavní role Meryl Streepovou. Ani v jedné kategorii to ale nebude mít snímek jednoduché. Rutinérka Streepová je sice i zde skvělá, přesvědčivá jako trochu zmatená tetička, která postupně získává sebejistotu, ale v konkurenci Margot Robbie s buranskou krasobruslařkou Tonyou Hardingovou, Saoirse Ronanovou a její Lady Bird a hlavně fantastickou Frances McDormandovou coby naštvanou matkou z Tří billboardů kousek za Ebbingem to bude mít velmi těžké.

Akademici naopak na rozdíl od Glóbů opomenuli další skvělou postavu Toma Hankse. Je to škoda, protože ten na sebe hodně strhává pozornost: jeho šéfredaktor Bradlee lační po velkých událostech, neváhá zpérovat podřízené, nehrbí se před vrchností a zajímá ho jediné - dostat mezi lidi velký příběh. Hanks si roli evidentně užil. Mimochodem, je to s podivem, ale v jednom filmu se dva velikáni současného herectví Hanks a Streepová potkali poprvé. Jejich společné scény jsou lahůdkové.

Bravurní filmařina

Jinak se to od legendy Spielbergova typu ani nečekalo. Po technické stránce film nemá chybu. Jen trochu drhnou scény se samotnou Kay; jakmile jí ale na pomoc dorazí Bradlee, bez ohledu na pomalejší tempo vzniká divácký zážitek. V závěru ale děj nabírá grády, scéna s tiskem novin je vyloženě akční a na film se skvěle kouká. Nevtíravá hudba Johna Williamse na sebe nestrhává pozornost, jen snímek podkresluje a dodává napětí, kamera si poradí i s dlouhými dialogovými scénami... Technicky nelze nic moc vytknout.

Škoda jenom problematického vyznění patetického obdivu k výjimečné ženě, která zase nic až tak výjimečného nedokázala (všechnu práci oddřel Bradlee a jeho tým), a vlastně i kontroverzního publikování tajných vládních dokumentů. Veřejnost, jež byla dlouhou válkou unavená, se po ní stala zcela protiválečně zaměřenou, a také proto nemohly americké jednotky dotáhnout vietnamskou válku do vítězného konce. Ovšem - pokud se začnou cenzurovat noviny, je to jasné znamení společnosti v krizi. A k tomu nesmí nikdy dojít.

A malý tip na závěr: cinefilové budou vědět, ale pro ostatní malé doporučení. Pusťte si po návštěvě kina dvaačtyřicet let starý snímek Všichni prezidentovi muži. Akta Pentagon totiž fungují jako takový prequel k slavnému filmu s Robertem Redfordem a Dustinem Hoffmanem o aféře Watergate. Tu totiž také rozkrýval tým Bena Bradleeho z Washington Post...

Hodnocení: 75 %