Kreslený Bůh zobrazený ve filmu Persepolis rozhořčil tuniské občany. Debaty o tom, zda se smí či nesmí Bůh zobrazovat, zcela pohltily závěr předvolební kampaně prvních parlamentních voleb, které vzešly z arabského jara. Slavný animovaný snímek odvysílala tuniská soukromá televizní stanice Nessma TV.
Snímek je mnohými muslimy označován za kacířský. Spory podnítila relativně malá skupina ultrakonzervativních islamistů během politické kampaně, která je do jisté míry vnímána jako otázka výběru mezi Východem a Západem. Radikálové napadli televizní stanici, v níž běžel zmíněný animovaný snímek z roku 2007, natočený podle komiksu Marjane Satrapiové.
Příběh pojednává o muslimské dívce vyrůstající v porevolučním Íránu a zahrnuje i scénu, v ní se děvče osopí na Boha. Bůh je zde zobrazen, jak si ho dítě představuje, což porušuje islámský zákaz Boha ztělesňovat. Brzy po odvysílání filmu se ukázalo, že ultrakonzervativci nejsou zdaleka jediní, kdo se cítil uvedenou scénou pohoršen. Vysílání ťalo do živého daleko větší část tuniských muslimů, dokonce i v pobřežních oblastech, kde se mnozí pyšní svým kosmopolitismem.
"Je pravda, že se všichni nepostíme a že se všichni pravidelně nemodlíme. Ale toto je příliš," prohlásil třiapadesátiletý šéf technologického oddělení soukromé společnosti Sálih Muhammad Chúdí. Třiatřicetiletá Samiha Sahliová, která pracuje ve sféře financí, se rozhodně distancovala od islamistů a uvedla, že nevěří ani islamistické Straně obnovy, jejíž vítězství se všeobecně očekává. I ona však byla šokována, když viděla zmíněnou "urážlivou" scénu na Facebooku. Jistěže si všechny malé děti Boha personifikují, přiznala. "Představovat si ho mohou, ale nelze to dát do filmu," usoudila nicméně.
Liberální Demokratická pokroková strana, někdy označovaná za západní stranu, se rychle od snímku distancovala. "Jsme proti rouhačství," dušoval se člen výkonného výboru strany Ahmad Buazzí. "Ale respektujeme také svobodu vyjádření, svobodu projevu, svobodnou kreativitu. A jsme proti násilí." Buazzí chápe, že tato slova stranu staví na obě strany sporu. "Taková je politika. Nechceme být charakterizováni jako strana nevěřících. Jsme strana věřících. Většina našich členů jsou muslimové."
Někteří liberální jedinci s ironickým uspokojením sledovali, že film vypráví příběh údajně liberální revoluce, která vyústila v nástup utlačovatelské islamistické vlády v Teheránu. Podpořilo to totiž argument liberálů, že se ani tuniským islamistům, hlásajícím demokracii, nedá věřit. Ale mezi těmi, kteří usilují o získání hlasů, jen jedno známé liberální politické uskupení, koalice PDM tvořená čtyřmi menšími stranami a pěti občanskými hnutími, film přijalo a společně s umělci v neděli večer v jedné z bohatých čtvrtí Tunisu demonstrovalo za svobodu slova.
"Náboženství a politika by se neměly házet do jednoho pytle," podotkl zakladatel koalice Ahmad Ibráhím. Strana obnovy, někdy označovaná za východní stranu, se snaží našlapovat opatrně. Po úvodním mlčení zakladatel strany Rašíd Ghannúší odvysílání snímku krátce před volbami nazval "provokací". "Podporuji práva tuniského lidu a odsuzuji tento útok na jejich náboženství," řekl.
