Režisér z Hollywoodu
Apatow: Pomáhám Americe překonat strach z penisů
30.08.2015 18:55 Rozhovor
Komik, scenárista, režisér a producent Judd Apatow (47) je dnes v Hollywoodu nejvyhledávanějším tvůrcem v komediálním žánru. Celosvětovou popularitu získal díky filmům 40 let panic či Zbouchnutá a prostřednictvím vytvoření celé školy svých následníků, kteří natáčejí komedie v jeho stylu, takzvané "apatowovky". Aktuálně má Apatow i v našich kinech příjemně obhroublou komedii Vykolejená.
Přál jste si jako Steven Spielberg stát se režisérem už od třinácti?
Neměl jsem na rozdíl od něj touhu režírovat už od mládí. Šlo mi hlavně o to, abych si mohl vybírat spolupracovníky a témata podle sebe a nikdo mi do toho nemluvil.
Jedním z vašich idolů byla ikona amerického nezávislého filmu John Cassavetes. Čím vás zaujal?
Byl neskutečně nápaditým režisérem a ničeho se nebál. Tvrdil, že všechny jeho filmy jsou o lásce a o překážkách na cestě k ní. V tom se ho snažím napodobit.
Vaše filmy pomohly udělat hvězdy z komiků jako Steve Carell, Leslie Mannová, Jonathan Hill, Seth Rogen a z řady dalších. Čím vás zaujala Amy Schumerová, představitelka hlavní role ve filmu Vykolejená?
Jel jsem autem do práce a poslouchal v rádiu talkshow Howarda Sterna. Zaujal mě rozhovor právě s Amy. Byla bujará a nebála se napadat vžitá sociální pravidla. Otevřeně mluvila o svém sexuálním životě, rodinných vztazích i o boji svého otce s roztroušenou sklerózou. Představoval jsem si, že by bylo nádherné natočit film, který by dokázal vyprávět její příběh. Upřímnost a zranitelnost jsou velice lidské a představují pro mě vlastnosti mých nejoblíbenějších komediálních postav.
Kterých?
Je jich dlouhá řada. Mel Brooks, George Carlin, všichni ze skupiny Monty Python, Steve
Martin, Jerry Seinfeld, Roseanne Barrová, Eddie Murphy plus ti, s nimiž jsem dělal třicet let rozhovory, které vyšly knižně pod titulem Sick in the Head. S těmi, na které se nedostalo, připravuji pokračování.
V čem vás ty rozhovory inspirovaly?
Snažil jsem se pochopit podstatu umělecké tvorby. Mentor Garry Shandling mi to usnadnil i tím, že mi dal příležitost podílet se na scénářích pro The Larry Sanders Show a později ji dokonce režírovat. Naučil jsem se tam, že je potřeba umět se otevřít a být upřímný.
Když režírujete cizí scénář, v čem je to jiné, než když točíte svůj vlastní?
Obvykle mě nezajímá režírovat něco, co jsem sám nenapsal. Pokud k tomu náhodou dojde, chci zachovat původní tvůrčí nápad. Když realizuju vlastní scénář, můžu ho kdykoliv vyhodit, popřemýšlet o jiné verzi, začít znovu. Nebojím se improvizací. Pokud ten který záběr není dost komický, rád přidám nějaké extra vtípky. Vždycky si představuju, jak pak budu sedět ve střižně a nějak si s tím poradím.
Když pracujete na filmu, kterou fázi máte nejradši?
Hledání nových tváří a to, že jim dám možnost ukázat, co v nich je.
Týká se to i spolupráce s Amy Schumerovou, která k Vykolejené zároveň napsala scénář?
Určitě. Má velice originální ženský pohled na svět. Nebojí se feminismus podpořit, ale umí mu i oponovat. To mnoho komiček nedokáže. Není předpojatá.
Jak vás napadlo obsadit do vedlejších rolí hvězdné atlety?
Miluju sport. Snad proto, že jsem v něm nikdy nevynikal. Už dříve jsem si ale všiml, že někteří sportovci dokážou být fakt zábavní. Současný král basketbalistů z NBA LeBron James a wrestlingový šampion John Cena k nim patří. Oslovili jsme je spolu s Amy. Nejdříve nás odmítli, ale nevzdali jsme se a pozvali je na oběd. Vysvětlili jsme jim jejich role, bavili se a přijali je.
Ve filmu si zahrála i řada dalších úspěšných sportovců. V malých roličkách se představili i vaši oblíbenci, tenistka Chris Evertová, hráč amerického fotbalu Tony Romo či sportovní moderátor Marv Albert.
Jsou to lidé, kteří mě inspirovali. Navíc se nebojí kamery, protože už natočili spoustu reklam. Na place jsem je musel jen sem tam nepatrně popostrčit.
V Hollywoodu jste získal nálepku autora, který se nevyhýbá ožehavým sexuálním tématům. Ve Vykolejené jste dokonce ukázal ztopořený penis. Samozřejmě pod ručníkem, jinak by to americká cenzura nepřekousla...
Přesně tohle mě štve. Mám rád filmy s přesahem. Jejich součástí bývají i vtipy o genitáliích. Někteří dospělí kritici to dokážou skousnout, jiní ne.
Takže ukážete erekci i ve svých dalších filmech?
Proč ne? Amerika se bojí penisů a já se jí to snažím pomoct překonat. Nesmíte na plátně ukázat ženské bradavky, ale ustřelit někomu hlavu a nechat krev stříkat na všechny strany není problém. Dokud budou existovat penisy, rád si k nim přisadím nějaký vtípek.
Nedávno jste se objevil na pódiu malých scén v Los Angeles ve výstupu "na stojáka", v komediálním prostředí, ve kterém jste začínal. Máte to ještě zapotřebí?
Kontakt s diváky je k nezaplacení. Dokáže vás vynést na vrchol i shodit na dno. Chybělo mi to. Když režíruju film, musí být do detailu naplánovaný. Na scéně mám možnost improvizovat a naslouchat reakcím. Navíc mi to nesebere dva roky života a můžu slyšet smích lidí naživo. Když se mi to povede, je to ta nejlepší droga. A když selžu, můžu začít znovu, protože to kromě bolesti vlastního ega nic nestojí.
Nedávno byla v deníku LA Times otištěna úvaha pod titulkem V komedii záleží vše na správném okamžiku. Souhlasíte s ní?
Co se týče realizace, nemám s tím problém. Pokud se ale jedná o to, že tvůrci vyhoří po dvou úspěšných filmech, tomu nevěřím. Od Billyho Wildera přes Camerona Crowea a další autory až po mě se vždy jednalo o legraci, která je poplatná okamžiku své doby. Těžko se dá natahovat a někdy se může z nejrůznějších zákulisních důvodů minout s úspěchem.
Podobně jako váš televizní seriál Machři a šprti z roku 1999? Je to tak, že samotné nadšení někdy na úspěch nedosáhne?
Řada lidí té látce tehdy věřila, ale asi jsme nechytili ten správný moment. Řekli jsme si tehdy se všemi spolupracovníky a herci (Jamesem Francem, Sethem Rogenem, Paulem Ruddem a dalšími) že musíme vytrvat a doufat, že výsledek se bude líbit příštím generacím. To, že se stane kultovním, jsme nemohli tušit.
Co připravujete dalšího?
Právě jsem začal produkovat komedii Pee-wee's Big Holiday, "dospěláckou" verzi televizního seriálu pro děti od Paula Reubense. A pořád taky spolupracuju na seriálu Girls ze života dvacetiletých holek.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.