Berlinale: velmi stylový lov na medvědy

Letošní filmová lovecká sezona je zahájena. 57. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Berlíně je v plném proudu, červený koberec lehce prošlapaný a na enormní množství účastníků filmového cirkusu padá první únava.

Loňské Berlinale bylo v lecčems výjimečné, zaznamenalo rekordní počet filmů i diváků. Letos se ovšem zdá, že všechny rekordy padnou. „Přihlášené filmy jsem přestal počítat u čísla 5500,  jen do hlavní soutěže se jich hlásilo skoro tisíc,“ nechal se slyšet ředitel festivalu Dieter Kosslick. Předpokládá také, že letos Berlinale prolomí hranici 200 tisíc prodaných vstupenek.

Právě ohromná filmová nabídka návštěvníka Berlinale první den zcela paralyzuje. Ve srovnání třeba s mezinárodním filmovým festivalem v Rotterdamu je Berlinale mnohem méně „uživatelsky vstřícné“. A přitom se jedná o rozsahově téměř identické festivaly.

 Několik desítek metrů dlouhé fronty na všechno, velké vzdálenosti mezi jednotlivými multiplexy (obzvláště těmi mimo centrum festivalu - zrenovované Potsdamer Platz), kam se dopravíte pouze za cenu dvacetiminutové jízdy metrem... Pravý opak přívětivého Rotterdamu. Co na plat, je to cesta komerčně jednoznačně úspěšnější.

Politická témata táhnou

Honu na festivalové medvědy se v Berlíně účastní dvacet snímků, celkem ale festival nabízí přes čtyři stovky filmů v devíti programových sekcích. České želízko v ohni, Menzlův film Obsluhoval jsem anglického krále, si mezinárodní premiéru odbude zítra (16. 2.).

Zatím největší ovace v soutěži sklidil film Irina Palm belgického režiséra Sama Gabarského. Snímek o stárnoucí ženě, která ve vykřičeném podniku rukou uspokojuje muže, je hereckým koncertem pop star šedesátých let Marianne Faithfull. Podle domácí kritiky se však skutečný trhák zatím nedostavil. Například provinční drama When A Man Falls in the Forest se Sharon Stoneovou jako deprimovanou ženou v domácnosti považují kritikové za natolik nudné, že se ptají, proč se vůbec v soutěži objevilo.

Filmové spektrum je však neuvěřitelně pestré. Největší zastoupení mají snímky se špionážní nebo válečnou tematikou, ty pojednávající o gay a lesbické komunitě anebo režisérské počiny slavných herců.

Z té poslední kategorie zatím nejvíce zabodoval film The Good Shepherd (Dobrý pastýř) Roberta De Nira. Bezmála tříhodinový snímek s Mattem Damonem a Angelinou Jolie v hlavních rolích sleduje vznik americké tajné služby CIA a její roli v neúspěšné proticastrovské invazi na Kubu v roce 1961. Hlavní hrdina Edward Wilson je zapálený idealista, který se postupně stále více zaplétá do rafinovaných a často nekalých praktik tajné služby, až nakonec stojí před volbou obětovat vlast nebo syna.

Na rozdíl od De Nira Clint Eastwood ve svém filmu Letters from Iwo Jima (Dopisy z Iwodžimy) promítnutém mimo soutěž hollywoodskými jmény netáhne, z valné většiny se v něm mluví japonsky.  Pokus o japonský pohled na střet o ostrov Iwodžima před dvaašedesáti lety doplněný „americkými“ Vlajkami našich otců činí z Eastwoodova díla nejrozsáhlejší válečný filmový projekt všech dob. Oba snímky, které v Berlíně provází pověst formálně dokonalých, avšak umělecky nepříliš překvapivých filmů, jsou už koupeny do české distribuce.

Překvapivě dobří řežírující herci

Pod režijní taktovkou herců ale vznikly i tituly, které neprovázelo tak horečné očekávání. O to příjemnější pak bylo překvapení. Francouzská herečka Julie Delpyová, u nás známá zřejmě hlavně z filmů Richarda Linklatera Před úsvitem a Před soumrakem, představila na Berlinale svůj poslední film 2 Days in Paris. O mimořádně vtipný a křehký příběh o agonii před krachem vztahu se distribotoři doslova poprali.

Na herce Steva Buscemiho padl los při výběru režiséra pro americký remake Interview zavražděného nizozemského režiséra Thea Van Gogha. Katia je mladá sexy blonďatá herečka účinkující převážně v naivních soap operách a sitcomech, která si hedonisticky užívá života, ráda si šňupne kokain a ví, co na muže platí. Pierre je vážený politický komentátor a válečný zpravodaj, který je z  ne úplně pochopitelného důvodu nucen dělat příští interview právě s Katiou. Stráví spolu v jejím rozlehlém newyorském bytě noc plnou překvapivých přiznání a zvratů, noc hry na kočku a myš. Komorní příběh táhnou naprosto fantastické herecké výkony Steva Buscemiho a Sienny Millerové.

Lamač ženských srdcí Antonio Banderas pro mnohé hodně stoupl v ceně po shlédnutí jeho druhého režijního pokusu. Film Summer Rain ze Španělska šedesátých let o mladíkovi, který právě dočetl Danteho Božskou komedii a snaží se najít své místo v životě, prý nese prvky Banderasovi autobiografie. Zdalipak si distributoři povšimnou?

Duhový festival

Tématem, které se rozmanitými programovými sekcemi letošního Berlinale proplétá nejčastěji, je problematika homosexuálů. V soutěži zaujal film Les Témoins André Téchinéa, zobrazující pařížskou homosexuální komunitu v první polovině osmdesátých let. Dojemný příběh natočený s francouzskou elegancí a děsivou otevřeností vypráví o čase, kdy volnou lásku postupně vystřídal strach z viru HIV, šířícího se v rizikových skupinách rychlostí chřipky a vyvolávající děs a stigmatizaci.

Jiný pohled nabízí americká seriálová režisérka Jamie Babbitová. Její  film o životě dospívajících holek, které se snaží realizovat v  naivně entuziastickém feministickém sdružení a společně podnikají akce proti klinikám plastické chirurgie a oslavám Washingtonova monumentu, který podle nich symbolizuje falus, pobaví odlehčeným pohledem na jinak poměrně tabuizované téma lesbické lásky a feminismu.

České stopy v Berlíně

Česká stopa se letos na Berlinale otiskla výrazně. Nejen nebývalým počtem promítnutých filmů, ale například i účastí nového projektu producenta a režiséra Václava Marhoula s názvem Tobruk na klíčovém filmovém trhu European Film Market.

Zájem a empatii publika si pochvaloval režisér David Ondříček, když dvakrát uvedl před plným hledištěm svůj Grandhotel i Petr Nikolaev. "Můj nelehký snímek nazvaný ...a bude hůř se promítal v kině snad s osmi sty místy - a bylo plno. Lidé reagovali vstřícně a z projekce mám dobrý pocit."

Pozornost přitahoval i jubilejní desátý ročník Shooting Stars neboli iniciativa organizace European Film Promotion, která  představuje nadějné evropské herecké talenty. Třeba letošní česká zástupkyně Klára Issová vyrazí ve stopách Daniela Craiga, posledního představitele agenta 007, jenž na sebe poprvé upozornil právě v rámci berlínských Shooting Stars.

Autor: Michaela Sabová , s přispěním agentur

Foto: archiv