Do českých kin přijde 17. května dokument, který sleduje osudy šesti uprchlíků v České republice. Někteří z nich požádali v zemi o azyl, jiní tak kvůli xenofobním náladám nechtějí učinit. Celovečerní film líčí Česko jako zemi, která vykazuje z celoevropského pohledu téměř největší odpor vůči uprchlíkům, aniž by sama nějaké měla. Film ale ukazuje i práci lidskoprávních organizací a tu část společnosti, která odmítá přijmout nenávist jako jednu ze svých norem.
Snímek se jmenuje Bohu žel. "Dost lidí mě od toho zrazovalo, ale mně se líbí. To poslední, co u nás uprchlíci totiž řeší, je to, aby někoho obtěžovali svojí vírou," řekl Saša Dlouhý, autor námětu a režisér, který stál i za kamerou.
Zabývat se lidmi, kteří odcházejí ze svých domovů kvůli válce nebo z důvodu nesvobody ve své vlasti, začal už před globální uprchlickou krizí. Filmů o uprchlících vzniká mnoho, Dlouhý chtěl zobrazit "normální tuctový život našich aktérů, kteří se bohu-žel stali uprchlíky". "Uřezaných hlav vidíme v médiích dost, ale toho, jak ti lidé opravdu fungují, tolik ne," dodal.
Dokument zamýšlel jako sondu do života cizinců v současném Česku a ačkoliv se v něm snažil vyhnout všem politikům, film přesto nakonec částečně politický rozměr má. Ukazuje, že míra odmítání migrantů, především těch s muslimskou vírou, je v přímé úměře k frekvenci tématu ve volebních programech politických stran i hlavy státu.
Zástupci organizací pomáhajících uprchlíkům se ve filmu zamýšlejí nad tím, kam se poděl solidární přístup české společnosti z počátku 90. let, kdy lidé nabízeli pomocnou ruku tisícům Bosňanů prchajícím z Jugoslávie. Také se ptají, komu slouží nenávist převlečená za vlastenectví.
Dlouhý oslovil asi dvacítku uprchlíků, ve filmu jich vystupuje šest. Ze Sýrie pochází George, stavební inženýr z města Rakká, které se na dlouho dobu stalo centrem Islámského státu. Aby zachránil sebe i rodinu, opustil svoji vlast a požádal o azyl v České republice. Kvůli válečnému konfliktu ve vlasti přerušil studium práv v Damašku i Hadi, který dokončil vzdělání v Praze. Odpor většinové české společnosti k uprchlíkům ho ale přiměl k tomu, že o azyl v zemi požádat nechce.
"Syna jsem neviděl čtyři roky, vnučku ještě vůbec. Mluvíme spolu přes Skype," líčí ve filmu Gruzínec Zurab, který v Praze už 20 let čeká na vyjádření o udělení azylu. Vladimír z Ruska, který je ve své vlasti pronásledován za to, že se veřejně omluvil za invazi sovětských vojsk do ČSSR, měl větší štěstí. Azyl dostal i s celou rodinou. Dlouhý říká, že chtěl ukázat, že uprchlíci nejsou jen muži "se zahalenou manželkou", ale právě třeba člověk z Moskvy nebo vědec, akademický pracovník z Gruzie.
