Canneská soutěž spěje do poslední třetiny a pořád není zřejmé, kdo by mohl v sobotu vyhrát Zlatou palmu. Animovaný Bašír? Sociální Lorna? Anebo film, který jsme ještě neviděli?
Šílenství okolo nového Indyho Jonese je za námi. Byl to film, na který se čekala nejdelší fronta (já jsem to měl zhruba za 90 minut, ale první nedočkavci před kinem stáli už dvě hodiny předem). A byl to taky film, který během projekce vzbuzoval nejdivočejší reakce. Od bouřlivého potlesku a vyzpívávání ústřední melodie až k pozdějším projevům nevole, které pramenily z nesouhlasu s dänikenovskou podobou zápletky.
Servis na nule
Festival se vrátil k hledání favorita na Zlatou palmu. Ještě v neděli se promítal filipínský snímek Servis (Serbis), který se odehrává během jendoho dne v rodinném pornokině: zatímco majitelé uklízí ucpané záchody, na chodbách postávají kluci na prodej. Režisér Mendoza dokázal v omšelé koloniální architektuře kinopaláce zinscenovat několik velmi působivých obrazů, celek však působí příliš rozptýleně. Servis se stal outsiderem soutěže, když v žebříčku kritiků deníku Screen dostal zlé průměrné hodnocení 0,6 (maximum jsou 4 body). Příliš nezaujala ani adaptace bestselleru o italské mafii Gomorra (Gomorrah) od Mattea Garroneho.
Dardennové na jistotu
V pondělní ráno naopak bratři Jean-Pierre a Luc Dardennové dokázali, že v rámci komorních sociálních dramat nemají konkurenci. Lornino mlčení (Lorna's Silence) vypráví o albánské uprchlici Lorně, která se potřebuje zbavit fingovaného manželství, aby se za velké peníze provdala za ruského mafiána. Šance bravurně provedeného snímku snižuje, že Dardennové podobných filmů už nasekali několik a s Dítětem (2005) a Rosettou (1999) také v Cannes vyhráli. Těžkotonážní aspiranty na zlato představují zatím neviděné kusy Výměna (Clint Eastwood), Che (Steven Soderbergh) a Obdiv (Atom Egoyan).
Námořnický příběh
V posledních dnech mě tu nejvíc zaujalo tiché drama Liverpool argentinského režiséra Lisandra Alonsa, které se dnes promítalo v přidružené sekci Quinzaine des Réalisateurs. Je to devadesátiminutová meditace o námořníkovi, který se nechá vylodit na nejjižnějším cípu Argentiny, aby se podíval, jak žije jeho matka. Když za ní konečně dorazí, nemocná matka praví: "Byla jsem ještě malá, zatímco ty jsi už byl velký kluk." Mrazí mě z toho ještě teď.
Foto: Reuters, festival-cannes.fr
