S několikahodinovým odstupem byly v Cannes k vidění dva filmy, na které byla radost se dívat. Považuju to za jedno z kouzel filmu jako média a zároveň za něco, co u českých filmů zažívám málokdy.
Jenže mladý Cam Archer má styl jednoznačně v oku. Natočil ostře černobílý experiment Shit Year o stárnoucí herečce, která bilancuje svou kariéru, vztah s mladým kolegou a v předzvěsti smrtelné nemoci i celý život. Obraz má křišťálové zrno, díky němuž na vás dýchne atmosféra Godardových filmů. Hra s jasnými plochami a světel a stínů se taky nemá šanci okoukat. Zvlášť, když je na koho se koukat.
Herečka Ellen Barkin se objevila v Dannyho parťácích, ale Shit Year je jejím výstavním dílem. Pohybuje se na hranici brutální modelíny i trosky svázané těsným příkrovem lepivého mejkapu, ty proměny přicházejí nečekaně a z její vůle. Archerova podívaná je formálně vysoce umělecká a kultivovaná, takřka mrknutím oka jste se pak mohli přenést na projekci komedie Kaboom od Gregga Arakiho (Zkurvená generace). Tady obraz přímo řve barvami, tohle je oslava reklamních steroidů a rychlý sled obou filmů mi připomněl dávnou fotografickou výstavu, kde byla v jedné místnosti jiskřivá díla Davida LaChapella a ve druhé válečné výjevy Jamese Nachtweye.
Kaboom se odehrává mezi osmnáctiletými studenty na vysokoškolském campusu a Araki prokázal, že hledání talentů má v krvi. Z televizních seriálů vytáhl kluky a holky, kteří vypadají náramně a navíc umí hrát. A vedle toho vypadají zatraceně náramně. Nevtíravě, nevulgárně, prostě opravdu náramně bez postranních úmyslů. A co teprve evropské posily, režisérská dcerka Juno Temple a Francouzka Roxane Mesquida! Všichni jsou nápaditě ohození, vypadá to jako fotoeditoriály z i-D.
A pak je tu příběh. Bez něho by to byla krásná, ale pořád jenom přímá přehlídka. Homosexuální kluk jménem Smith má divné sny, honí ho v nich tři chlapi se zvířecími maskami, navíc měli zabít jednu spolužačku. Smith a jeho lesbická kamarádka začnou pátrat po záhadě, pak se ale ona zamiluje do čarodějnice a jeho sbalí vášnivá sexuální experimentátorka London. Ukáže se, že partu ohrožuje jakési spiknutí, jehož mistři chtějí vyhodit Zemi do vzduchu - odtud název Kaboom, přeložitelný jako Bum.
Kaboom je Beverly Hills střižené Freddiem, Svítáním a reklamní kampaní od Dieselu. Je to nový Donnie Darko, je to film stvořený k vymýšlení sloganů, ... oslava svobodné autorské vůle.
Shit Year i Kaboom jsou extrémy, oba přicházejí z končin, jakým se český film zdaleka vyhýbá. Proč lpíme na realismu? Proč když točíme filmy, nedokážeme se většinou ani chtít vyjádřit přednostmi tohoto média, ale jenom jím vyplňujeme literární formu, v níž vznikl scénář?
Foto: festival-cannes.com
