Od konce druhé světové války se dočkala 35 nastudování hra Karla Čapka Bílá nemoc, kterou napsal v roce 1937 jako varování před nastupujícím nacismem. Premiéru měla před osmdesáti lety v Národním divadle (ND), ve stejném roce vyšla knižně. Prvním doktorem Galénem byl Hugo Haas, který pak roli ve vlastní režii ztvárnil i ve filmu. Restaurovaný snímek měl loni na podzim v kinech obnovenou premiéru.
Institut umění - Divadelní ústav eviduje 35 premiér tohoto díla od roku 1946. Jsou mezi nimi tři nastudování z 80. let. V ND v režii Miroslava Macháčka s Josefem Kemrem v roli Galéna, které se však hrálo na jevišti Tylova divadla jen patnáctkrát - od února do října 1980. V roce 1985 uvedli Bílou nemoc v Mostě, o rok později v Karlových Varech.
Po roce 1989 se toto drama v repertoáru příliš neobjevuje. Před šesti lety bylo uvedeno v pražském Divadle Na prádle, loni v dubnu mělo premiéru v Pardubicích. I nová inscenování podle kritiků potvrdila, že text je moderní a nadčasový. Čapek napsal alegorii o konci světa, lidské humanity a společnosti v době, kdy k naplnění jeho vizí nebylo daleko. Také bylo toto drama jedním z důvodů jeho plánované perzekuce gestapem.
Příběh se odehrává v zemi, kde vládne touha po válce a zbrojařské firmy zvyšují výrobu. Jako varování se objeví bílá nemoc, která se nedá léčit a je prudce nakažlivá. Lék objeví praktický lékař Galén, který však léčí jen chudé. Ostatním dá podmínku, za které je ochoten svůj lék vydat všem - aby se přičinili o konec válečných plánů a o světový mír. Touha po penězích, a moci jsou však příliš silným protihráčem.
Při svém prvním uvedení na české první scéně dosáhla Bílá nemoc 84 repríz, hrála se od 29. ledna 1937 do 29. června 1938 ve Stavovském i v Národním divadle. Další uvedení v letech 1957 až 1960 mělo téměř stovku a to další s premiérou 8. listopadu 1968 58 repríz. Derniéra byla 27. dubna 1970, Galénem byl tehdy Ladislav Pešek.
Stejnojmenný film z roku 1937 získal na portálu csfd.cz vysoké hodnocení 83 procent. Záhy po premiéře, která se konala 21. prosince v kině Alfa, proti snímku protestovala německá ambasáda a žádala jeho zákaz, což se nestalo. Naopak projekce byly často manifestacemi odhodlání bránit republiku před hitlerovským Německem. V polovině listopadu 1938 ale ministerstvo vnitra další projekce filmu zakázalo.
V polovině devadesátých let dostal film na přehlídce restaurovaných a nalezených filmů s tematikou tolerance UNESCO v Paříži Picassovu a Miróovu medaili.