Testosteron na plátně
Česká filmová kritika: Ceny chlapům!
25.01.2016 15:30 Původní zpráva
Na vyhlášení Cen české filmové kritiky 23. ledna bodovaly podle očekávání filmy Domácí péče, Kobry a Užovky, Schmitke a Ztraceni v Mnichově: všechny skvělé a každý poprávu nominovaný v řadě kategorií. Při zpětném ohlédnutí vyplyne, že jde většinou o "mužské" filmy.
Termín "ženský" film se často odsuzuje, protože jde o novinářskou berličkou pro označení titulu, který se vymyká zažitému schématu "muži točí o mužích". Asi proto, že je to schéma většinové, nepotřebuje zvláštní pojmenování. Je tedy běžné, že na tuzemských výročních cenách bodují snímky "mužské" a málokdo se nad tím zamýšlí. Loňská Domácí péče s hlavní ženskou hrdinkou ale vede k tomu se nad tímto stavem pozastavit.
V dramaturgicky komplikované tragikomedii Ztraceni v Mnichově ženské postavy prakticky jen "přicmrndávají" nebo se stávají katalyzátory situací: k ústřední zápletce dojde vedle mnoha důvodů i kvůli tomu, že se s hrdinou rozejde manželka (a pak se k němu chce vrátit), později se kvůli člence štábu strhne dílčí konflikt na už tak kolabujícím filmovém placu.
V Kobrách a Užovkách mají ženy o trochu více hybné síly. Do svízelné sociální situace titulní hrdiny, dva bratry s nepříliš dobrými vzájemnými vztahy, částečně dostala jejich matka-alkoholička. Obětavá babička dějově příliš aktivní není, ale tolerováním chování bratrů výrazně přisype střelného prachu. A zápalnou jiskrou se velmi vědomě stane sousedka ze sídliště.
Ve fantasmagorickém Schmitkem, který získal prestižní Cenu RWE pro objev roku, titulního inženýra do lesů i hlubin vlastního podvědomí sice tak trochu vyšle jeho dcera a popletenému muži pak naznačí cestu záhadná místní obyvatelka, svou funkcí nicméně připomínají pýthie: přijdeš, zeptáš se, něco ti řekneme, ale výklad je jen na tobě.
Co víc, i dva ze tří nominovaných dokumentů jsou o mužích, jakkoliv všechny tři natočily ženy. Danielův svět Veroniky Liškové je portrétem pedofila, Opři žebřík o nebe Jany Ševčíkové se týká kontroverzního východoslovenského faráře. Jen Mallory Heleny Třeštíkové má za hlavní hrdinku ženu.
(Nejen) v takovém kontextu je suverénní debut Slávka Horáka Domácí péče takovým zjevením: vedle svých mnoha dalších kvalit (nadhled, určitá životní moudrost, samozřejmě režie) přináší silnou ženskou postavu. A takovým se v tuzemské kinematografii soustavněji věnuje málokdo, příznačně ženy: Alice Nellis, Andrea Sedláčková, Irena Pavlásková... V příběhu zdravotní sestry hledající před smrtí život fungují mužské postavy jako brzdy, zbytečný balast - ať už jde o zlenivělého manžela, simulujícího pacienta nebo další figurky.
Často se žehrá nad nedostatečnou účastí českých filmů na zahraničních festivalech, o běžné distribuci nemluvě. Horákův snímek se promítal na festivalech v Pusanu, Vancouveru, Los Angeles a Mannheimu, Alena Mihulová v hlavní roli byla oceněna v Palm Springs, a to jistě není zdaleka všechno. Před několika lety ve studentské sekci Cinéfondation festivalu v Cannes bodovala krátkometrážní Bába Zuzany Špidlové o neidealizovaném vztahu mezi babičkou a vnučkou. O dalších několik let dříve se mezi oscarové nominace probojoval Trojanův velkofilm Želary, sledující osudy mladé odvážné ženy během války.
Možná by české kinematografii více ženskosti prospělo.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.