Očima Vojtěcha Ryndy
Český lev 2013: Okresní přebor

"Okresní přebor je všechno, co se u nás odehrává," řekl při předávání Českého lva za nejlepší film roku 2012 výtvarník Theodor Pištěk na margo tuzemské kinematografie jako celku. Držitel Oscara za kostýmy k filmu Amadeus tak lapidárně shrnul aktuální situaci, jakkoliv film Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka proměnil z devíti nominací jen jednu, za herecký výkon Ondřeje Vetchého ve vedlejší roli.

Udílení ovládlo retro Davida Ondříčka z komunistických 50. let Ve stínu s devíti trofejemi, po jedné získaly vedle Okresního přeboru ještě snímky Odpad město smrt, Čtyři slunce a dokument Láska v hrobě. Snímek Ve stínu byl favorit, ale tak drtivé vítězství asi nikdo nečekal. Nejhůř letošní České lvy "odskákala" produkční společnost Negativ: probojovala se do všech myslitelných kategorií, skrze filmy Čtyři slunce a Polski film zhruba do poloviny z nich dokonce dvakrát, ale nakonec uspěla pouze jedinkrát - prostřednictvím naprosto zaslouženého ocenění hereckého výkonu Kláry Melíškové ve vedlejší roli právě ve Čtyřech sluncích.

Fotogalerie:

OBRAZEM: Devět zařvání Českého lva Ve stínu. A dál?

Herectví Melíškové a její nejednoznačná postava Evičky jsou právě to jediné, co lze na sociálním kýči režiséra Bohdana Slámy ocenit zcela bez výhrad; jinak jde o film krajně problematický. Je proto v zásadě dobře, že triumfovalo Ve stínu, snímek sice poněkud plytký, ale přímočarý a na nic si nehrající: berte, nebo nechte být, říká úhledné retro a nijak zvlášť neplete lidem hlavu. A je celkem v řádu věcí, že Hřebejkova verze Fassbinderova dramatu Odpad město smrt, jak ji inscenoval Dušan Pařízek v pražském Divadle Komedie, proměnila z deseti nominací rovněž jen jednu. Tam jde naopak o film těžký, záměrně nepříjemný, vzpírající se divákovi. O ten typ filmů, které tělesa typu České filmové a televizní akademie nominují proto, že cítí jeho "uměleckost", prostě tak, aby se neřeklo, ale nakonec nemají sílu jim tu cenu skutečně "šoupnout".

Odpad město smrt je film v první řadě herecký, ale vyniká i výsostně filmovou kamerou Martina Štrby a Lukáše Miloty a Pařízkova aktualizace Fassbinderova scénáře do tuzemského blátíčka taky stojí za to. Hřebejkův snímek byl nakonec oceněn jen za herectví Gabriely Míčové v hlavní ženské roli prostitutky Romi. Kdyby se "aspoň" tohle nestalo, paláci Lucerna, kde udílení tradičně probíhá, by se nejspíš propadla střecha hanbou. Míčová je v tom filmu elektrárna i bezmocné klubíčko zároveň, tornádo i stéblo trávy, se kterým pohne sebemenší závan větru; nad tím, co na plátně provádí, zůstává rozum stát.

Hodně se psalo o tom, že loni se tuzemská kinematografie příliš nepochlapila. Silná byla hlavně v dokumentech; vítězství drsného snímku o alkoholickém páru bezdomovců Láska v hrobě Davida Vondráčka nad Soukromým vesmírem matadorky Heleny Třeštíkové bylo ostatně jedním z mála překvapení letošního ročníku Českých lvů; zároveň šlo o stejnou situaci jako na Cenách české filmové kritiky, jejichž výsledky ceny České filmové a televizní akademie do značné míry kopírovaly. Funkce výročních cen by pak měla spočívat mimo jiné v tom, aby upozornily na díla, která publiku unikla. Jestli letošní nominace a výsledky Českých lvů přimějí aspoň pár duší podívat se na Lásku v hrobě, Souromý vesmír, dětem nakloněného Modrého tygra nebo Odpad město smrt, tak ta akce měla smysl.