Česká legenda
Co je nejtrapnější, je nejlepší: dokument o 45 letech divadla Sklep

Pětačtyřicet let působení na hranici trapnosti, stupy a jemné prudy ukazuje film Tajemství divadla Sklep aneb Manuál na záchranu světa. Dokument Olgy Dabrowské, který zkoumá mystérium jedné z legend českého současného divadla, bude v kinech od 5. května. "Měli jsme nulové ambice, chtěli jsme se bavit a chtěli jsme, aby ta radost přešla i na někoho dalšího," říká jeden z "otců zakladatelů" Sklepa, architekt David Vávra.

"Síla Sklepa je v tom, že to je tajemství, čili to se nemůže říkat, ale funguje to tak dlouho proto, že to potřebujeme jako psychoterapii a že se hraním divadla neživíme, že to máme jako radost, jako saunování. A taky jsem si říkal, kdy to skončí. A protože první popud bylo Divadlo Járy Cimrmana, a ti si asi dali, že na tom divadle musejí být až do konce života, tak my to teď po nich přijímáme a taky budeme asi až do konce života," řekl Vávra.

Součástí filmu jsou kromě dokumentárních nahrávek a fotografií ukázky z psychologického testu, který na přání filmařů členové Sklepa podstoupili. Odborníci v něm konstatují, že v souboru je zřetelná "silná skupinová koheze", zároveň v něm ale funguje snaha prosadit si svou individualitu. Záběry ze zákulisí divadla před vystoupením expert hodnotí jak chaos takového kalibru, že to příručky snad ani neznají, přesto ale se začátkem večera musí konstatovat, že chaos se rozptyluje a přináší plody v podobě originálních vystoupení, která nesou radost aktérům i divákům.

Divadlo Sklep má kořeny v 70. letech, kdy jej založili Milan Šteindler s Davidem Vávrou ve sklepě domu u Vávrů. Do místa, kde se tehdejší středoškoláci scházeli, se Vávra během filmu vrací. Vypráví historii divadla a jeho členech. "Nemůže se stát, že by něco bylo trapné, protože na trapnosti to stojí. Tehdy platilo, co je nejtrapnější, to je nejlepší. Bylo to opájení se vlastní zhovadilostí," charakterizuje Sklep spřátelený výtvarník František Skála.

Divadelní publicista Jan Dvořák ve filmu říká, že se Sklepem přišla na česká jeviště postmoderna, ukázali destrukci dosavadního divadelního kánonu. "Tehdy to byl šok, co se na jevišti dá dělat," říká, když mluví nejen o Sklepu, ale o celé komunitě divadel, později pojmenované jako Pražská pětka.

Inovaci do divadla ale přinesli, aniž by o to usilovali, protože jak sami opakují, základem všeho bylo bavit sebe. Sklep a lidé kolem něj jsou dodnes velká parta, třeba Tomáš Hanák, jedna z nejviditelnějších tváří divadla, ve filmu říká, že Sklep tvoří celý okruh jeho přátel. "Kromě nich jsem nikoho jinýho nikdy neměl."

Silným momentem setkávání ve Sklepu bylo v jeho začátcích také odpor k tehdejšímu režimu. "Nebyli jsme underground," říká ve filmu Eva Holubová a Dvořák připomíná, že disidentské hnutí vždy bylo v jakémsi dialogu, byť opozičním, s režimem, zatímco lidé spojení se Sklepem režim prostě ignorovali. Ve filmu je také zaznamenáno, jak na představení Sklepa přišla v roce 1989 zpěvačka Hana Zagorová a podepsala tehdy petici Několik vět.

"Sklep naši generaci ovlivnil, ať jsme chtěli, či ne. V podstatě jim za to děkuji. Myslím, že jeho tajemství se film dotýká, že je možné s ním splynout," říká Olga Dabrowská. Film vznikl v koprodukci Bio Art Production Ivo Krátkého a Petra Kozy a České televize.