Do kin přichází dokument Mináče zachycující život jeho matky

Po uvedení na karlovarském festivalu se filmový dokument s hranými rekonstrukcemi Očima fotografky, ve kterém Matěj Mináč zachytil životní příběh své matky, objeví v kinech. Před čtvrteční premiérou v Praze režisér novinářům řekl, že je příběhem o zradě, nejvyšší oběti, výčitkách, záchraně v poslední chvíli a velké lásce. A navíc pravdivým.

Tento režisér, scenárista a producent má na kontě filmy Všichni moji blízcí (1999), Síla lidskosti - Nicholas Winton (2002) a Nickyho rodina (2011), které proslavily záchranu 669 převážně židovských dětí Nicholasem Wintonem během 2. světové války. Získal za ně přes sedmdesát cen včetně televizního Oscara - International Emmy Award a Českého lva.

Ve snímku Očima fotografky vylíčil osud dítěte, které nemělo to štěstí dostat se včas do bezpečí jedním z Wintonových vlaků. Byla jím jeho vlastní matka, dnes čtyřiaosmdesátiletá energická fotografka Zuzana Mináčová. Vystavovala ve třiceti zemích, její snímky světových filmových hvězd z festivalů jsou legendární. Z plátna s humorem pro ni typickým provádí diváky zásadními zvraty 20. století, vypráví o demokracii, fašismu i bolševismu, odhaluje principy umělecké tvorby, zákulisí fotografování hvězd a svůj dramatický osobní život.

Za jejím věčným úsměvem by však málokdo čekal trauma z děsivých zážitků z dětství, které jí nedovolilo klidně spát. Proto ji její syn donutil vzpomenout na holocaust. Vzal ji na bolestnou cestu do míst, kde jako třináctiletá zažila něco, na co si přála celá léta zapomenout.

Podle Mináče bylo při natáčení nejtěžší svou matku, kterou všichni nazývají uragánem, zvládnout. "Sice se říká, že režisér a maminka mají vždy pravdu, ovšem v tomto filmu měla poslední slovo ona," přiblížil své dvouleté "režisérské peklo".

"Chtěli jsme také ukázat, jak maminka dokáže slovensky komunikovat i s největšími hvězdami, jako jsou John Travolta, Mel Gibson či Claudia Cardinalová," vysvětlil. Nejtěžší prý bylo nalézt způsob, jak dokumentární neinscenované části filmu podat. Některé výpovědi proto s nadsázkou ilustroval zábavně až recesisticky archivními materiály, protože humor považuje za jeden z nejlepších prostředků, jak podat vážné téma. V hraných dotáčkách inscenoval především bolestný prožitek své matky, její mučivé tajemství, kvůli němuž měla celý život výčitky svědomí - příběh velké dětské lásky i její tragický konec.

"Z devadesáti procent je to však film vtipný a optimistický, který diváky dobře naladí," řekl Mináč.