Ano, byl to oscarový materiál: srdceryvný příběh podle skutečných událostí, okázalé herecké výkony, okatě vystavovaná sociální realita. Fighter se však lísal až příliš urputně i na poměry oscarové akademie a sošky získal ze sedmi nominací "jen" dvě.
Fighter je film s přívlastkem "snaživý" – a jeho vlastní snaživost mu zabraňuje stát se filmem opravdu dobrým. Je "marečkovským Hujerem" v subžánru boxerských dramat.
Obavy vzbuzuje už nálepka "podle skutečných událostí", jež u filmů tohoto druhu varuje před deformováním reality za účelem maximálního dojetí. Je vlastně jedno, jak se příběh amerického boxera Mickyho Warda na začátku 90. let doopravdy udál; ve Fighterovi je rozparcelovaný na předvídatelné, okamžitě rozpoznatelné, hollywoodsky stereotypní scény typu "setkání s dívkou hrdinova srdce" nebo "okamžik velkého rozhodnutí". Mickey, sportovec za zenitem, který po Rockyho vzoru nikdy nedostal pořádnou šanci, se musí vymanit z vlivu manipulativní matky a vyděračského bratra a dosáhnout na to pověstné štěstíčko. Pomůže mu holka navenek drsná, ale přitom se srdcem ze zlata.
"Holka navenek drsná, ale přitom se srdcem ze zlata" je jen jedna z mnoha charakterových šablon, které se ve Fighterovi vyskytují. Jejich představitelé – Amy Adamsová (holka), Melissa Leová (za roli matky získala Oscara), Christian Bale (bratr, další Oscar) a jiní – přehrávají tak úpěnlivě, až by se jednomu srdce ustrnulo, ale zároveň se spolu s režisérem Davidem O. Russellem stejně urputně snaží o zdání jakési sociální autenticity: Micky pochází z chudé rodiny v ospalém dělnickém maloměstě, bratr je na drogách atd. Tenhle kontrast předstírané špíny a hollywoodského pozlátka Fighterovi podráží nohy a zastiňuje i jeho kvality – zejména tlumený, minimalistický výkon Marka Wahlberga v hlavní roli.
Fighter svým předstíráním a sezením na dvou židlích škodí sám sobě: není špatný, jen prostě hraje hry, na které soudný divák nemá náladu. Dělá, že míří na solar, ale chňape po srdíčku. A občas mu ujede ruka a málem sjede až pod pás.
