Výstava Ááách v Domě umění Opava představuje československý filmový plakát 60. a 70. let minulého století. Tedy z doby, kdy tento obor byl v tehdejším Československu velmi ceněný a na vzestupu. K vidění bude v Opavě až do poloviny června 200 děl. Návštěvníci například uvidí plakáty Káji Saudka či Jana Švankmajera. O výstavě informovala mluvčí Opavské kulturní organizace Petra Špornová.
"Součástí výstavy jsou například i plakáty na dva ze tří českých Oscarových filmů - Obchod na korze a Ostře sledované vlaky. Dalším unikátem je jediný plakát, který si navrhl sám Jan Švankmajer k filmu Zahrada nebo kolekce plakátů k trezorovým filmům z 60. let Žert, Všichni dobří rodáci a O slavnosti a hostech," dodal kurátor výstavy Pavel Rajčan.
Výstavu rozdělil do čtyř celků. Návštěvníci si mohou prohlédnout profily jednotlivých výtvarníků. V prvním patře sloupové síně jsou představeny plakáty k slavné Československé nové vlně a plakáty k československým kultovním filmům. Čtvrtou skupinu ve druhém patře sloupové síně pak tvoří plakáty k zahraničním filmům.
Trailer k filmu Ostře sledované vlaky:
Filmový plakát, který vznikal pro Ústřední půjčovnu filmů, měl v Československu v 60. a 70. letech minulého století výjimečné postavení.
"Návrhům se v těchto letech věnovali významní českoslovenští umělci," řekl kurátor. Vysvětlil to hlavně specifickou atmosférou v tehdejším Československu, kdy neexistovala komerční reklama ani trh. "Mohly tak vznikat filmové plakáty naprosto odlišné od soudobé plakátové produkce v ostatních zemích Evropy. Výjimkou bylo Polsko, kde tradice autorských filmových plakátů požívala podobně privilegovaného postavení jako u nás," doplnil.
V západní Evropě a v USA podle něj tehdy okupoval výlepové plochy a vitríny kin hlavně komerční, hollywoodský plakát propagující především tváře herců. Tedy plakát výhradně ilustrativní a popisný. "Výtvarníci v těchto zemích se mohli svobodně věnovat své volné tvorbě, vystavovat ji, svá díla prodávat, a neměli tak potřebu a důvod hledat své uplatnění na poli užitého umění a plakátu," řekl Rajčan s tím, že producenti a distributoři filmů výtvarníky ani neoslovovali a výrobu plakátů zadávali především reklamním studiím.
Naopak českoslovenští výtvarníci nemuseli na plakátech znázorňovat obličeje herců. Do svých výtvarných návrhů mohli transformovat jazyk své volné tvorby, mnohdy inspirovaný v té době novými uměleckými směry jako pop-art, lettrismus, český informel a další. "Z existenčních důvodů se plakátové tvorbě věnovali nejvýznamnější výtvarní umělci té doby, pro něž představovala práce na poli užitého umění jednu z mála možností obživy," vysvětlil Rajčan.
Proto podle něj dosáhl československý filmový plakát kvalit, které byly v dalších letech opakovaně oceňovány na mnoha mezinárodních soutěžích.
"Československý filmový plakát se tak spolu s plakátem polským stal legendou na poli užitého umění v celoevropském měřítku," uvedl.
