K blížícímu výročí tzv. Vítězného února zařazujeme poněkud ujetý DVD tip na film Rudá záře nad Kladnem. Aneb poznej svého nepřítele!
„Tak copak je nového na Kladně?" ptá se navrátilec z první světové války Toník mocipánů. „Alespoň jednu otázku, soudruzi - co je se socializací?" Mocipáni jej odbydou a tak Toník s přáteli - tedy soudruhy - vezme spravedlnost do svých rukou, pevně rozhodnut změnit k lepšímu nuzné podmínky kladenských dělníků.
ČTĚTE TAKÉ: Lid dostane nový DVD hit: Rudou záři nad Kladnem
Série stávkových pohotovostí vyvrcholí statečným soudružským činem - založením Komunistické strany Československa. K čemu tehdejší události vedly, je dnes dobře známo...
Film z roku 1955 podle románu tehdejšího prezidenta Antonína Zápotockého natočil režisér Vladimír Vlček s Josefem Bekem a pozdější signatářkou Charty 77 Vlastou Chramostovou, objevila se v něm ale i řada dalších respektovaných herců - Vlasta Fabiánová, Jaroslav Vojta či Vlastimil Brodský.
Rudá záře nad Kladnem vyšla v nakladatelství Levné knihy v edici Filmy patří lidu a ve spolupráci s Národním filmovým archivem. Edice už vydala mimo jiné Botostroj, v nejbližší době vyjde další významný opus socialistického realismu - Zítra se bude tančit všude.
Záměr vydávat největší příšernosti socialisticko-realistické kinematografie může působit sporně - zároveň je ale jejich sledování velmi poučné.
Nejen kvůli blížícím se volbám, ale i proto, že odhaluje velmi přehledně stupiditu tehdejších filmů, které ve jménu hlásání socialistické ideologie zcela zapomněly na to, že film má mít také nějaký divácky atraktivní děj a alespoň trochu životné a uvěřitelné dialogy, aby zaujal diváky.
Věčné promluvy „o té naší partaji" či charakterizace hlavní figury, Zápotockého alterega Toníčka jako muže, jehož první starostí po návratu z války je socializace svědčí o hovadnosti Rudé záře nad Kladnem.
„Musíme to udělat jako v Rusku - tam nemluvili na plano a udělali revoluci," říkají si českoslovenští soudruzi s dojatým leskem v očích, ještě než se Toníček vydá do vzorového Sovětského svazu za „soudruhem Leninem."
Vyjmenovávat všechny nudné peripetie filmu nemá smysl - stačí vidět kousek a na diváka navzdory optimisticky rozjásaným výrazům hrdinů padne všechna tíseň 50. let. Rudá záře nad Kladnem je velmi působivým mementem - až se ve vašem okolí objeví někdo s komunistickými volebními preferencemi, tenhle film bude vhodným dárkem - třeba jej pak podobné nápady přejdou...
Film doprovází bonusový materiál nabízející fotogalerii, biografie tvůrců či slovo k historii socialistického filmu.
Foto: Filmy patří lidu.
