Febiofest: cenu za životní dílo si odveze Olbrychski

Téměř 120 celovečerních snímků čítá filmografie polského herce Daniela Olbrychského, který v pátek večer převezme na zakončení pražské části Febiofestu cenu Kristián za dlouholetý přínos světové kinematografii. Umělec, který hrál například ve filmech Krajina po bitvě, Veselka, Struktura krystalu, Plechový bubínek, Lazebník sibiřský nebo Pan Tadeáš, se odpoledne setkal s novináři.

Na cenu, kterou dostane, se dvaašedesátiletý herec cítí příliš mladý. "Herci by byli raději oceňováni za konkrétní výkon v konkrétní roli," uvedl. Dodnes prý závidí běžci Emilu Zátopkovi a dalším olympijským vítězům chvíle, kdy stojí na stupních vítězů. "Tehdy jsou skutečně nejlepší. Copak herec, který dostane Oscara, si může myslet totéž?" zeptal se a dodal, že je přesto rád, když na něj někdo pamatuje.

Hrdina napříč epochami

Olbrychski se narodil v roce 1945 a vystudoval herectví na Vysoké divadelní škole ve Varšavě. Koncem 60. let vystupoval v divadle Teatr Powszechny a pak byl do roku 1981 členem Národního divadla, kde zaujal mimo jiné jako Hamlet. Od počátku 80. let působí i na různých evropských scénách, nejčastěji v Paříži. Popularitu mu přinesla role v historické epopeji z napoleonských válek Popely. Jeho umělecký vývoj zásadně ovlivnil Andrzej Wajda. V jeho dílech ztělesnil hrdiny z nejrůznějších historických epoch, kteří bojují s komplexy, strachem, vlastní rozervanou osobností, o svou zemi, lásku a často jednají v duchu romantických tradic.

"U něj (Wajdy - pozn. red.) jsem vytvořil 13 velkých rolí a doufám, že nejsou poslední, režisér je ve vynikající formě," přál si. Wajda si prý pečlivě vybírá herce. Přesně ví, jak má postava vypadat, a volí ty, kteří dovedou jeho představy naplnit a inspirovat ho. "Mezi námi nikdy nebyly konflikty. Wajda od herců vždy něco očekává, chce být jimi zaskočen a překvapován. Teprve pak kolem nich začíná vytvářet svůj malířsko-režisérský svět," uvedl.

Wajda je divákem, který miluje, i krutým kritikem

Od počátku 70. let účinkuje Olbrychski také ve filmech renomovaných i začínajících evropských režisérů. Kromě festivalových cen je laureátem mnoha divadelních a filmových ocenění. Ve Francii byl v roce 1990 jmenován rytířem Řádu krásných umění a písemnictví.
Filmu a divadlu se Olbrychski věnuje se stejným zaujetím. U filmu však postrádá tři věci. "Zřídka je tak dobrý scénář jako klasické dramatické texty. Není čas na dokonalé zkoušky. A v okamžiku akce chybí herci vize plného sálu těch, kteří na něj v hledišti čekají. A to Wajda ví. Je nejskvělejším divákem, který nás miluje, směje se s námi i bojí. A je i krutým kritikem, protože chce, abychom byli ještě lepší," prozradil.

Pít a kouřit odnaučila Olbrychského až smrt papeže

Do Prahy přijel Olbrychski v pátek ráno navzdory tomu, že ještě ve čtvrtek přes den natáčel v televizi, večer exceloval v roli Krále Leara v Národním divadle ve Varšavě a celou noc řídil auto. Přesto se necítí být unaven.

"Unavený herec si má odpočinout až v hrobě," zdůraznil s tím, že dva roky nepije ani nekouří. Přestal s tím v okamžiku, kdy v televizi sledoval pohřeb papeže Jana Pavla II., s nímž se dobře znal. "Tehdy jsem si uvědomil, jak se ničím. Bylo poledne, kouřil jsem dvacátou cigaretu a pil gin s tonikem. A tu jsem si řekl, že jsou poslední - a také byly. Je možné toho nechat, když máte motivaci. Nedělalo mi to žádný problém a Karol Wojtyla jako skutečně svatý muž mi v tom pomohl," vysvětlil.

Foto: archiv