Febiofest: italská "Slovenka" Bobuľová přivezla své filmy

Italská herečka slovenského původu Barbora Bobuľová, jinak též princezna z pohádky Nesmrtelná teta, uvádí na pražském Febiofestu pět italských snímků. Žije tam od poloviny 90. let a posbírala takřka všechna důležitá italská herecká ocenění včetně Davida di Donatella, Stříbrné stuhy od kritiků a Zlatého glóbusu.

"Italové si mě vlastně našli ještě jako studentku při castingu na Kolibě. Točila jsem pak v Itálii, do Bratislavy se vrátila a chtěla dokončit školu. Ale opět jsem byla oslovena rolí ve snímku Marka Belocchia Princ Homburg, který byl pak představen v Cannes. To byl ten odrazový můstek, kdyby se mi tam nedařilo, vrátila bych se," řekla Bobuľová, která mezi své největší úspěchy řadí mysteriózní drama Svaté srdce z roku 2005, ve kterém ztvárnila ženu bojující s morálními dilematy i duševní chorobou. První anglicky mluvný film natočila o tři roky později; ve dvoudílném televizním snímku Coco Chanel se o roli módní ikony podělila se Shirley MacLaine, když zosobnila její mladší "já". Na jejím kontě jsou dnes tři desítky filmů a televizních seriálů včetně italské verze Terapie.

Za láskou do Itálie prý herečka nešla, jak to tak obvykle bývá, a dvířka si nechává stále otevřená. Řadu rolí získala podle svých slov náhodou. Platí to i o jedné z posledních, kdy ztvárnila sofistikovanou bývalou pornohvězdu hrající na klavír díla Chopina a Janáčka. "Obě mé starší sestry hrály na piano a já ne, ale leccos jsem od nich pochytila. Když jsem tuto roli dostala, začala jsem se učit, dokonce za pomoci slovenské korepetitorky žijící v Itálii. Zvládly jsme to a ty dvě sonáty opravdu hraju jí," řekla Bobuľová.

V Itálii žije 17 let a kinematografii "staré vlasti" příliš nesleduje. V kině jsem u nás ovšem viděla Slámovo Štěstí a něco mám na DVD, třeba Menzelovy a Ondříčkovy filmy. Nabídky na filmování doma prý měla, ale návrat by podle ní nebyl jednoduchý. "Přeci jen mám v hlase zpěvavou italskou intonaci a navíc myslím, že tu máte dost vynikajících hereček," vysvětlila s tím, že na dvou židlích se nedá sedět.

Bobuľová se narodila v Martině v roce 1974 a studovala Vysokou školu múzických umění v Bratislavě. V roce 1993 ji režisér Zdeněk Zelenka obsadil do komedie Nesmrtelná teta. O tři roky později se objevila i ve snímku Zuzany Zemanové Hojdové Eine klein Jazzmusik.

Má dvě malé dcerky, pětiletou a sedmiletou, jimž prý chce herectví trochu zošklivit. "Být podprůměrný herec je totiž moc a moc frustrující," uvedla s tím, že příliš ještě nechápou, co dělá. V herectví má ráda pestrost, nikdy nechtěla pokračovat jako princezna z pohádky. "Ráda vybírám z těch dalších šuplíků herecké práce," dodala Barbora Bobuľová.