Také druhý týden pražského filmového festivalu Febiofest nabídl řadu zajímavých snímků. Redakce TÝDEN.CZ se zúčastnila několika projekcí a vybrala tři snímky, které ji nejvíce zaujaly: U brány věčnosti, Babička v mrazáku a Prázdniny.
U brány věčnosti
Před dvěma lety zaujal snímek S láskou Vincent, který byl natočen animací ve stylu olejomaleb. O rok později přichází režisér Julian Schnabel (Skafandr a motýl, Než se setmí) s dalším detailním portrétem jednoho z nejlepších malířů, který kdy žil. Zatímco S láskou Vincent se zaměřoval na děj po smrti malíře, tak U brány věčnosti reflektuje závěrečná léta Van Goghova života, která prožil ve francouzském Arles.
Van Gogha ztvárnil Willem Dafoe, který se do role naprosto ponořil a podává srdceryvný výkon o muži, který se narodil do špatné doby. Van Gogh byl dozajista velice komplikovanou osobností, bojoval s vnitřními démony, rošťáckými dětmi, ale především se obklopoval lidmi, kteří jím a jeho obrazy až na bratra Thea opovrhovali.
Film se prezentuje silně uměleckou formou, ať už v dialozích nebo v roztěkané kameře, jež se snaží diváka k Vincentovi co nejvíce přiblížit. Schnabel se soustředí hlavně na psychologickou stránku umělce, přičemž nevynechá ani známou událost ohledně uříznutého ucha. V závěru se pak dotýká i samotné, nikdy zcela kompletně vyřešené sebevraždy.
Babička v mrazáku
Už název evokuje, že nejspíš půjde o černohumornou komedii, a taky že ano. Italové jsou impulzivním, poměrně uřvaným, hašteřicím národem, a když tyto vlastnosti dokáže šikovný režisér využít v komedii, tak má u diváků vyhráno.
Mladá restaurátorka Claudia má firmu, která stojí těsně před krachem. Na živu ji drží hlavně důchod její babičky, když ta však náhle zemře, musí Clauda se svými dvěma kamarádkami a pracovnicemi něco vymyslet. Nenapadne je nic lepšího, než babičku schovat do mrazáku a zatajit tak její smrt, aby mohly dál pobírat důchod. Jenže to má menší háček: do Claudie se zamiluje policista specializující se na daňové úniky a svou práci bere smrtelně vážně. Je tak jasné, že dříve nebo později vyjde pravda o osudu babičky najevo.
Babička v mrazáku je ryzí, černohumornou komedií, která většinu vtipů zvládá na jedničku. Příběh využívá bizarní situace zejména prostřednictvím charakterů jednotlivých postav. Neoblomný a přísný daňový strážce zákona, který má problém s balením žen, typická, přihlouplá blondýna, jež neumí v klíčových chvílích mlčet či "nestárnoucí dědek", jemuž umřela žena a konečně se tak může dát dohromady s babičkou Claudie. Humor vzniká především z okamžitých situací a svým způsobem je strašně jednoduchý. Jako oddychový film, u něhož se upřímně zasmějete, ale poslouží tahle italská bláznivost dokonale.
Prázdniny
Debutující švédská režisérka Isabella Eklöfová zpracovala nikterak originální, spíše docela profláklé téma. Krásná blondýna Sascha žije s bohatým mafiánem, užívá si peněz, slunných dovolených a celkového luxusu. To si však vybírá svou daň v podobě toho, jak se k ní její bohatý přítel jako k ženě chová.
Divák se bude celou dobu podivovat nad tím, proč si Sascha nechává tak strašné ponižování líbit. Rozhodně ji nebude litovat, nemá totiž nejmenší důvod. Nakonec se ale ukáže, že si moc dobře uvědomuje, jak je s ní zacházeno, a že není tak hloupá, jak se může na první pohled zdát...
Nejvíce však místy opravdu znepokojivé drama udivuje v explicitnosti určitých scén, především těch násilnických, a to nejen po fyzické, ale i sexuální stránce. Netřeba zacházet do detailů, ale během projekce to pár lidí neuneslo a ze sálu odešlo. Prázdniny byly natočeny tedy spíše pro otrlejšího diváka.
