Slovenský dokumentarista
Feničův úspěch s vlastní filmovou firmou dal vzniknout Febiofestu
13.12.2018 06:00
Úspěch soukromé produkční společnosti vyrábějící filmové dokumenty a také potřeba ukazovat počátkem 90. let v kinech jiné snímky než kasovní trháky přivedl filmaře Fera Feniče k založení festivalu Febiofest. "Zanikala kina, končily filmové kluby, studentům FAMU chyběla možnost vidět nekomerční filmy. Souhrn těchto pocitů znásobený nečekaným úspěchem Febia, který mi přinesl i finanční výsledek, vedl ke zrodu Febiofestu. Měl jsem pocit, že když dostávám, musím také něco vracet," řekl Fenič v rozhovoru. První ročník Febiofestu začal 13. prosince 1993, před 25 lety.
Společnost Febio (Feničův biograf) založil slovenský dokumentarista žijící v Praze v roce 1991. "Přestože mi všichni říkali, že s myšlenkou vytvářet autorskou tvorbu a prodávat ji, se nemůžu uživit, zažil jsem nečekaný úspěch," říká dnes. Febio v 90. letech produkovalo stovku filmů za rok, zisk ze studia se Fenič rozhodl věnovat tam, kde to podle něj bylo třeba - na festival, který by uváděl filmy, jež počátkem 90. let nechtěl přinejmenším v Praze nikdo hrát. "Měl jsem pocit, že jednou přijde doba, kdy tomu tak nebude, že se anarchie překoná, ale nebudou tady diváci, kteří by znali dobré filmy, to mě motivovalo," uvedl.
Působil také v té době na FAMU a Febiofest zakládal i s tím, že by měl nabízet studentům to, co dříve filmové kluby, kde on sám prý v mládí trávil každý večer. "Ale myšlenkou, že bych vybudoval festival takového rozsahu, jako je Febiofest dnes, jsem se skutečně nezabýval," říká.
První ročník uvedl 21 celovečerních a 85 krátkých filmů. Předpoklad, že diváky budou hlavně filmaři a spolupracovníci Febia, se ukázal jako mylný. Vsedě i vstoje se do sálu za pět dní vměstnalo kolem 10 tisíc lidí. Po 25 letech patří Febiofest svou návštěvnosti kolem 140 tisíc diváků ve více než desítce měst k největším filmovým festivalům ve střední Evropě.
První ročník se konal v tehdejším Euroklubu, dříve Divadle hudby v Opletalově ulici a jako jediné kino se z těch, která tehdy z Václavského náměstí šmahem mizela, přidalo kino Praha s dvěma sály. "Přesvědčil jsem výše postavenou ženu v jedné bance, že mi dali 200 tisíc korun, které jsme tam investovali, zařídili zvuk a podobně," vzpomíná na rozpočet prvního ročníku; z velké části ten i mnoho dalších financoval sám. Loni měl rozpočet 42 milionů korun, příspěvky města Prahy a státu dají dohromady asi jeho třetinu. Vedení přehlídky se Fenič před několika lety vzdal, má ale stále v organizačním týmu kancelář a stará se o porotu.
Úspěch prvního ročníku ale některá pražská kina přilákal a druhý ročník se už konal v tehdy ještě fungujícím kině Blaník. "Přihlásili se slovenští kolegové, tehdy v situaci po rozpadu Československa mělo svoji krizi a na kulturu nebyly peníze, jestli bychom jim nepřivezli nějaký program," připomíná Fenič první mezinárodní rozšíření festivalu. Podobně jako jiným akcím v ČR v 90. letech tehdy významně pomáhala velvyslanectví či kulturní střediska, která postkomunistickým zemím odpouštěla náklady, s nimiž dnes musí třeba pořadatelé festivalů počítat.
Fenič dodal, že mnohé dnešní festivaly začínaly jako sekce Febiofestu - přehlídky věnované menšinám či národním kinematografiím. I jejich iniciátoři stáli mnohdy u stále se rozrůstajícího Febiofestu. "Mám radost, když se dívám, kolik lidí přišlo ke mně po maturitě a nosili tu filmy, pracovali zadarmo. Dnes jsou úspěšní podnikatelé, politici nebo lidé působící v televizi," vzpomněl na čtvrtstoletí s Febiofestem jeho zakladatel.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.