Filmové premiéry tohoto týdne

Druhý lednový týden zahajuje svou pouť po menších (nejen) klubových kinech čtrnáctý ročník Projektu 100. Premiéru má česká Svatba na bitevním poli, americká sci-fi Já, legenda s Willem Smithem a nejnovější Cronenbergův počin Východní přísliby.

VÝCHODNÍ PŘÍSLIBY
Obchod s lidmi, zejména s mladými ženami zaprodanými do otroctví prostituce, je hlavní obor zločinecké organizace Vory v zakoně. V Londýně jí dominuje distingovaný a na první pohled milý Semjon (Armin Mueller-Stahl), majitel luxusní restaurace Trans-Siberian. Jeho rodina pochází z Ruska, odkud své "svěřenkyně" importuje. Jedna z nich, čtrnáctiletá znásilněná dívka, zemře při porodu na předměstské klinice na severu Londýna. Zdravotní sestra Anna Chytrová (Naomi Wattsová), původem rovněž Ruska, začne pátrat po jejím osudu. Setkání s krajanem Nikolajem Lužinem (Viggo Mortensen), který pro Semjona pracuje, by ji mělo varovat. Ona se přesto se zločineckou organizací zaplete...

Film kanadského režiséra si prozatím vysloužil tři nominace na Zlaté glóby (drama roku, hudba a mužský herecký výkon) a cenu diváků na torontském mezinárodním filmovém festivalu. Cronenberg do hlavní úlohy obsadil Vigga Mortensena, se kterým již spolupracoval na předešlém filmu Dějiny násilí. Americký herec s dánskými předky dokázal postavě „čističe“ Nikolaje propůjčit chladnou tvář zabijáka s „dobrým srdcem“. Podobný byl i jiný čistič – Bessonův Leon, ovšem u Cronenberga zapomeňte na estetizované násilí, kdy stříkance krve na stěnách podbarvují symfonické skladby. Cronenbergovo snímání násilí je surové, detailní, bez náznaku slitování.

Režisér se tímto filmem opět o něco více přiblížil mainstreamu (zejména poslední třetina filmu je ve znamení naplňování předvídatelného a ohraného happy endu), stejně jako jeho Dějiny násilí je to ale mainstream zneklidňující, provokující, kladoucí otázky. Poslední dva filmy kanadského režiséra naznačují odklon od masmédií, virtuální reality a technologií - témat, která ve svých filmech velmi progresivně, často šokujícím způsobem zkoumal (Videodrome, eXistenZ); stále ho však zajímá spojení a propojení sexu a násilí. Už se ale nezajímá o zmutovaná těla, která se zmítají v přetechnizované realitě, zaměřil se na „normální“ svět (rozuměj: spořádanou rodinu na předměstí), ve kterém se výdobytky moderní doby prakticky nevyskytují. Vždyť i zásadní důkaz zrůdného činu je staromilsky psán jako deníkový záznam do malého notýsku. Násilný akt je pak o to nečekanější, brutálnější, hnusnější, protože je to zásah do našeho prostředí, ve kterém se přece mučení, vraždy ani znásilňování ve sklepě nevyskytuje. Věci, o kterých všichni víme, ale vlastně už je ani nevnímáme - nebo nechceme vnímat. Žijeme v iluzi člověka Západu, který už sice akceptoval každodenní hrůzu na Blízkém východě i v Africe, ale nemůže připustit, že se podobné věci můžou dít i jen pár bloků od jeho útulného domova.

SVATBA NA BITEVNÍ POLI
Chlapci si rádi hrají na vojáčky, některým to zůstane do dospělosti. Může se stát, že jich je plná vesnice, to se pak pouštějí do rekonstruování velkolepých bitev. Dušan Klein o takových hravých pánech natočil komedii Svatba na bitevním poli, která v sobě nutně musí mít obsaženu i nějakou tu romantiku. Jakou, to napoví i méně bystrému divákovi název filmu.

Jednu z hlavních rolí, starostu moravské vesnice Zvěstov, ztvárnil Bolek Polívka. V rekonstruovaných bitvách, které každý rok vesničané pořádají, hrál vždy Napoleona, nyní mu jeho milovanou úlohu chtějí vzít. On se jí ale jen tak nevzdá – špunt nezadržitelné laviny situačních gagů a humorných scének je odjištěn.

Jak moc vtipných, to už měli možnost posoudit diváci na regionálních předpremiérách:
7. ledna v Brně a v Hustopečích,
8. ledna v Olomouci a Ostravě. Nikdo z redaktorů Týdne dílko režiséra Dušana Kleina neviděl, pouhá upoutávka ale vyvolala chvění u srdce a oční tik. Zhlédnutý trailer připomínal komedie „pěkně od podlahy“, které na začátku 90. let točili Zdeněk Troška (Slunce, seno, erotika) či Milan Růžička (Trhala fialky dynamitem), své diváky si proto jistě najde, slabším povahám se však nedoporučuje.

Dušan Klein, který je režisérem zejména televizním, se k filmu vrací po čtyřech letech. V roce 2004 měl premiéru poslední díl „básnické“ tetralogie Jak básníci neztrácejí naději.

JÁ, LEGENDA
Špičkový vědec Robert Neville (Will Smith) nedokázal zabránit šíření nebezpečného viru, který byl vyvinut lidmi a nedá se léčit. Neville je z neznámého důvodu vůči viru imunní a jako jediný příslušník lidského rodu žije v troskách New Yorku. Možná je dokonce posledním žijícím člověkem na planetě. Už tři roky, den co den, vysílá do éteru svou zprávu a hledá další přeživší. Neví o tom, ale není úplně sám. Ze stínů ho pozorují zmutované oběti celosvětové pandemie – Nakažení –, kteří sledují každý jeho krok a čekají, až udělá osudovou chybu. Nevillea, který je dost možná jedinou nadějí celého světa, drží při životě utkvělá myšlenka: zvrátit dopad viru tím, že ze své krve vyrobí lék. Stojí však sám proti zbytku světa... a čas hraje proti němu.

Film je adaptací stejnojmenného románu Richarda Mathesona z roku 1954, filmaři se ho chopili už dvakrát: v roce 1964 jej adaptoval v americko-italské produkci Ubaldo Ragona jako The Last Man on Earth (1964) a o sedm let později Boris Sagal pod názvem Omega Man (1971) s Charltonem Hestonem v hlavní roli.

PROJEKT 100
Putovní přehlídka letos zavítá asi do stovky českých kin. Expresionistická klasika Kabinet doktora Caligariho z roku 1921 nadchne vizuálně vyšinutou koncepcí, Buñuelův debut Andaluský pes zase nespoutanou surrealistickou náladou, na níž se podílel
i malíř Salvador Dalí. Šestnáctiminutový snímek bude uveden jako předfilm Buñuelovy satiry o stavu společnosti Nenápadný půvab buržoazie (1972). Český zástupce chybí, najde se jeden slovenský. Film Obrazy starého světa (1972) Dušana Hanáka se inspiroval fotografiemi Martina Martinčeka, který za éry socialismu fotil obyvatele zapadlých vesniček. Snímek se v roce 1972 promítal dva dny v Bratislavě, vzápětí byl zakázán a uložen do trezoru (straně se mimo jiné nelíbilo, že zobrazuje "lidi z okraje společnosti"), z něhož se směl vynořit až po šestnácti letech. Dušan Hanák obdrží na nadcházejícím 43. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii.

Putovní přehlídka Projektu 100 dále uvede: Ty, který žiješ, Zabriskie Point, Svatá hora, Nový svět, Želvy mohou létat, Náměstí spasitele a Aquirre, hněv boží.

ČTĚTE TAKÉ: Novinky i klasika v Projektu 100

Foto: Blue Sky Film Distribution, Warner Bros., Falcon