Filmové premiéry týdne
17.04.2008 00:06 Původní zpráva
DECH
Tichá Yeon trpně snáší život osamělé ženy extrémně zaměstnaného muže. Světlými okamžiky jejího bytí jsou chvilky strávené s malou dcerkou, únikem z bezútěšné existence v luxusní vile pak záliba v sochařství. Odhalením manželovy nevěry pro ni ale tento způsob života ztrácí cenu a ona se impulzivně rozhodne změnit život někomu jinému (a snad i ten svůj). Vypraví se do věznice, kde – jak ví podle televizních zpráv – na popravu čeká vrah, který se v cele smrti pokusil o sebevraždu. Vypráví mu o sobě, povídá mu to, co by snad chtěla říct manželovi. Mezi jemnou ženou a vrahem odsouzeným na smrt vznikne silné pouto, které upevňuje každá další návštěva. Manžel ale začíná něco tušit a žárlí stejně jako vrahův milenec...
Jádro filmu se točí kolem milostného čtyřúhelníku se všemi vášněmi a zvraty, které nutně musí takový mnohačetný svazek provázet. Na zdánlivě jednoduchý příběh nevěry se nabalují další motivy: nefunkční vztahy, které nás dusí (příznačný název filmu Dech se v mnoha symbolických rovinách vrací, opakuje, znásobuje), osamělost, strach ze smrti, smrt jako možné vysvobození, až freudovské spojení pudových sil erótu a thanatu. Vše v nanejvýš střídmě snímaném obraze v šedých tóninách, které silně kontrastují s pozoruhodně barevnými výjevy z vězení. Skvělá kamera, jednoduchá, přesto zajímavá kompozice mizanscény, práce se symboly a málomluvné postavy jsou ostatně obvyklými atributy režisérovy práce.
NĚKDO SE DÍVÁ |
Symbolickou figuru hlavního dozorce, který přes kameru svého vševidoucího monitoru sleduje a ovlivňuje dění ve věznici, ztvárnil Kim Ki-duk. To, že ho nikdy přímo nevidíme, implikuje jeho moc, sílu a tajemnost. Přestože hybatelem dění, zůstává stále v pozadí. Hezká paralela k osobě režiséra... |
Setkání mladé ženy a trestance, která se odehrávají na pozadí čtyř po sobě jdoucích ročních období, jsou odkazem na Kim Ki-dukův lyrický film Jaro, léto, podzim, zima... a jaro z roku 2003. Spojuje je i absence násilí (byť v Dechu ne úplná), které je jinak pro jihokorejského režiséra tak typické. Cyklus ročních dob je stejně jako lidský život vždy uzavřený a na jeho konci čeká smrt. Kim Ki-duk ukazuje, že i násilná smrt může být vysvobozením; stává se smrtí milosrdnou, protože je činěna z lásky.
Dech byl nominován na Zlatou palmu v Cannes a účastnil se několika festivalů (Karlovy Vary, Rio de Janeiro, Tokio, Pusan).
Soom / Breath (Jižní Korea 2007)Režie a scénář Kim Ki-duk, kamera Sung Jong-moo, hudba Kim Myung-jong, hrají Cheh Chang, Jung-woo Ha, Kim Ki-duk, délka 84 minut.
TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINKA
V poněkud omšelé hájence žije rodina Hanákových. Babička, vášnivě milující detektivky, maminka, která láskyplně, ale nekompromisně pečuje o celou rodinu, její muž a dvě dcery. Ta mladší právě zjistila, že je těhotná se studentem Zdeňkem. Dříve než zazní svatební zvony, si hodlá celá rodina takovou nepříliš perspektivní partii pořádně prověřit...
„Nesnažil jsem se o klasickou filmovou adaptaci původního seriálu. Pokusil jsem se tvořivě navázat na půvabnou atmosféru předlohy a napsal jsem pro její postavy nový příběh a situace tak, aby vznikla svébytná filmová komedie, která nabídne nový divácký zážitek jak lidem, kteří seriál viděli a mají ho rádi, tak i těm mladším, kteří ho zatím neznali,“ komentoval svůj filmový debut Hartl.
„Režisér Patrik Hartl se na Takovou normální rodinku dívá z jiného úhlu pohledu než já, využívá jiných prostředků, jiného druhu humoru a vytváří atmosféru rodinné pohody z tohoto svého úhlu, který je samozřejmě bližší současnosti,“ dodává Fan Vavřincová, jejíž Taková normální rodinka původně vznikla jako samostatná televizní veselohra v roce 1968. Sklidila ale tak velký úspěch, že si vyžádala dalších sedm pokračování. Původní obsazení se skvělo takovými jmény, jako Dana Medřická, Marie Rosůlková, Jana Štěpánková, Eduard Cupák, Daniela Kolářová či Jaromír Hanzlík.
Režie a scénář Patrik Hartl, kamera Tomáš Kresta, střih Jan Mattlach, architekt Milan Býček, hudba David Kraus, hrají Eva Holubová, Jaromír Dulava, Jiří Mádl, Ivana Chýlková, Marián Labuda, Lilian Malkina,Vanda Hybnerová, Monika Zoubková, Luboš Kostelný, délka 90 minut.
MONGOL – ČINGISCHÁN
Dobrodružný snímek Mongol – Čingischán je, jak název napovídá, mytickou biografií jednoho z nejúspěšnějších vojevůdců a vládců, který sjednotil Mongolsko a dobyl nebývale velká území. Ruský režisér Sergej Bodrov sleduje hrdinovy osudy od útlého dětství, kdy za dramatických okolností přišel o rodinu a jeho vlastní lid ho zradil. Snad i to zformovalo jeho povahu – tvrdohlavou, nevzdávající se, možná i krutou; a umožnilo mu stát se všemi uznávaným panovníkem.
Film v souboji o Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film porazila Ďáblova dílna, drama z 2. světové války na motivy biografické knihy Adolfa Burgera.
ČINGISCHÁN (1155 nebo 1167–1227) • vlastním jménem Temüdžin • vůdci mongolských kmenů, které dokázal sjednotit, ho v roce 1206 jmenovali Čingischánem (v překladu velkým – či světovým – vladařem) • dobyl severní Čínu, Mandžusko, Peking, Turkestán, Írán a Rusko • zemřel na bitevním poli 18. srpna 1227 při tažení proti severočínské dynastii Ťin |
Mongol (Německo / Kazachstán / Rusko / Mongolsko, 2007)
Režie Sergej Bodrov, scénář Arif Alijev, Sergej Bodrov, kamera Sergej Trofimov, Rogier Stoffe, Hudba Tuomas Kantelinen, hrají Tadanobu Asano, Honglei Sun, Khulan Chuluun, Odnyam Odsuren, délka 129 minut.
Parta mladých zlodějů prchá před policií; skryje se v opuštěném hostinci uprostřed lesa na hranici s Lucemburskem. Zdánlivě pustý dům ale obývá kanibalská rodina, která má z nového mladého masíčka opravdu radost...
Frontière(s) (Francie, 2007)
Režie a scénář Xavier Gens, kamera Laurent Bares, střih Carlo Rizzo, hudba Jean-Pierre Taieb, kostýmy Eléonore Dominquez, výtvarník Jérémie Streliski, hrají Karina Testa, Aurélien Wiik, Patrick Ligardes, David Saracino, délka 108 minut.
Foto: Falcon, Bontonfilm, Bioscop, Artcam
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.