Pouze dva filmy jdou tento týden do kin, ale není na tom vlastně nic překvapivého. Filmoví diváci po pár posledních týdnech už musí padat vyčerpáním.
Nejdříve vzali ztečí Troškova Doktora od jezera hrochů, poté Vejdělkovy Ženy v pokušení. České řachandy doplnily ještě zahraniční 3D trháky - po Avatarovi přišla Alenka v říši divů a teď i dětský Jak vycvičit draka, za rohem už číhá Souboj Titánů. Lze se pak divit, že se nové filmy zatím do kin bojí?
Dva odvážlivci mnoho společného nemají. Jedním z nich je český dokument Cinematerapie. Dokumenty až na takové výjimky, jako je nedávná Katka Heleny Třeštíkové, si cestu k divákům hledají mnohem obtížněji než zmíněné filmové trháky, a tak na to jejich režiséři musí jít od lesa.
Režisér Cinematerapie Ivan Vojnár si tak za základ své metody vzal oblíbený formát reality show. V jeho dokumentu se ale obyčejní lidé ani nesprchují, ani nesouloží - jen pod dohledem kamer vyprávějí o svých podivuhodných osudech. Obnažují se tak vlastně také - a nejspíš i mnohem víc než hrdinové Vyvolených a podobných pořadů.
Druhý film je francouzsko-italsko-belgicko-rumunský. A navíc se odehrává mezi Ruskem a Francií. Z Ruska, tedy z tehdejšího Sovětského svazu, pochází jeho hrdina, vysloužilý a odstavený dirigent Andrej Filipov, který byl kdysi vůdčí osobností orchestru Bolšoj a nyní pro orchestr pracuje už jen jako uklízeč.
Doba jeho zašlé slávy ale znovu přijde - to když se rozhodne vyjet s orchestrem na poslední velké turné do Francie. Podaří se mu znovu ovládnout koncertní pódium?
Foto: Artcam, HCE.
