8 filmů Projektu 100, bájný londýnský detektiv a animovaní „šmejdi z vesmíru." Do kin vstupuje celkem 10 filmů. A diváci nebudou vědět, kam dřív.
Každý z těch filmů má něco do sebe. Žádný z nich není špatný, naopak všechny stojí za to vidět. Nebo alespoň většinu.
Nejvíce asi budou diváci lačnit po filmu Sherlock Holmes, který je aktuálně ve světě druhým nejnavštěvovanějším filmem po Avatarovi. Netradiční adaptaci příběhů Arthura Conana Doylea má na svědomí Guy Ritchie, který do hlavních rolí obsadil Roberta Downey Jr. a Judea Lawa.
Ti v jeho snímku nejsou oněmi důstojnými pány ze slavných detektivek, ale protřelými světáky, kteří pro nějakou tu ránu pěstí nejdou daleko. Je to poněkud netradiční, (post)moderní pohled, Ritchiemu to ale umožnilo natočit opět proklatě rychlý film plný akčních scén. K holmesovské legendě má sice docela daleko - tím blíže ale k současnému mladému publiku.
Na něj cílí i parodický animovaný film Planeta 51 se sympaticky ulítlým ústředním nápadem. „Šmejdy z vesmíru" tu tak nejsou zelené mimozemšťanské obludky, ale naopak sami pozemšťané. Respektive jeden pozemšťan, mladý, patřičně přihlouple americký astronaut Chuck, který se jednoho dne ocitne mezi těmi zelenými obludkami, které ovšem žijí v jakési mimozemské variantě 50. let a tak je vpád obra ve skafandru patřičně vyděsí.
Masírováni dobovými filmy o útočících monstrech z vesmíru jej považují za jedno z nich - a jen díky pomoci místního spojence, pubertálního zaměstnance planetaria, tak Chuck vyvázne živý. Vtipný sci-fi film cílí na malé diváky i jejich rodiče a ačkoliv je jeho humor občas až lehce infantilní, ústřední nápad jej drží pohromadě.
Zbylých 8 premiér vstupuje do kin v rámci Projektu 100. Jsou mezi nimi tři filmy noir (Muž z Londýna s Miroslavem Krobotem, klasický snímek Hluboký spánek a Kaurismakiho Smlouva s vrahem) a tři archivní lahůdky - romantická komedie Harold a Maude, Zahraj to znovu, Same s Woodym Allenem a Jakubiskovi Vtáčkovia, siroty a blázni. A také dva zbrusu nové filmy, které si světovou premiéru odbyly loni v Cannes, kde budily zaslouženou pozornost i ovace.
Méně známým z nich je Fish Tank Andrey Arnoldové, v té nejlepší britské tradici natočené syrové sociální drama a zároveň příběh dospívání poněkud nezvladatelné Mii, který je jedním z nejsilnějších loňských filmových zážitků - právě proto, jak je zdánlivě obyčejný a jak úsporný je herecký výkon Katie Jarvisové v hlavní roli, původně neherečky objevené režisérkou právě v takových místech, kde se film odehrává. Nutno vidět!
A poslední film kolekce je přímo povinností. Bílou stuhu Michaela Hanekeho je třeba vidět už jen proto, že jde o loňského vítěze z Cannes a zároveň evropský film roku a také jednoho z hlavních oscarových favoritů v kategorii cizojazyčných filmů. Předkládá zneklidňující příběh ze severoněmecké vesnice, v níž před první světovou válkou začnou být místní obyvatelé terorizováni podivnými nehodami - více neprozradíme, postupně odkrývané tajemství tohoto filmu je mnohem lepší zažít osobně.
Foto: Warner Bros, Intersonic, Projekt 100, Artcam.
