Představitel svérázných kladných hrdinů i chladnokrevných darebáků Gene Hackman patří do slavné generace amerických herců, která desetiletí udávala tón v Hollywoodu. Zpočátku přitom nic nenasvědčovalo, že tento bývalý mariňák, který vystřídal řadu zaměstnání, udělá velkou kariéru. Hackman má dnes na svém kontě desítky rolí, dva Oscary a čtyři Zlaté glóby. Devadesátiny slaví 30. ledna.
"Hackman nedokáže odvést špatnou práci. Každý režisér má jakýsi krátký seznam herců, se kterými by rád natáčel. Jsem si jistý, že Gene je na všech těchto seznamech," řekl o něm například režisér Alan Parker.
Hackman pochází z Kalifornie. Jeho rodina se ale několikrát stěhovala, než zakotvila v Danville v Illinois. "Svou morální slabost skrýval za fyzickou sílu," vzpomínal Hackman na otcovy výkyvy nálad. Když mu bylo 13 let, rodiče se rozvedli. Později přiznal, že stíny neradostného dětství ho pronásledovaly i v dospělosti: "Trpěl jsem komplexem chudého dítěte a chtěl jsem za každou cenu zbohatnout. Bral jsem cokoliv, jen když mi pořádně zaplatili."
Střední škola Hackmana příliš nezajímala, dal se tedy k námořnictvu, kde sloužil pět let. Byl propuštěn, protože si při motocyklové nehodě zlomil obě nohy. Poté krátce studoval žurnalistiku, přestěhoval se do New Yorku a živil se jako řidič kamionu, stěhovák či prodavač. Přihlásil se do hereckého kursu v kalifornské Pasadena Playhouse, kde potkal i jednoho z největších přátel - Dustina Hoffmana. Patřil ale spíš mezi outsidery, kterým se velké šance na hvězdnou kariéru nedávali.
Jako herec se Hackman živil od roku 1958. Filmový debut si odbyl ve snímku Šílený pes Coll (1961), výrazně na sebe ale upozornil teprve jako bývalý vězeň a fotograf Buck Barrow, bratr gangstera Clydea Barrowa, v legendárním filmu Bonnie a Clyde (1967). Za tuto roli byl nominován na Oscara, sošku však nedostal. Podobná situace se opakovala i v případě snímku Nikdy jsem nezpíval svému otci (1970). V témže roce Hackman také založil produkční společnost Chelly Ltd.
Oscara získal až za roli policisty Jimmyho "Pepka" Doyla v legendárním krimifilmu Williama Friedkina Francouzská spojka: Štvanice (1971). V dalších letech si Hackman vysoko položenou laťku udržel ve snímcích Strašák (1973) nebo v pokračování Francouzské spojky (1975). Jeden ze svých nejlepších výkonů pak podal v roli samotářského odborníka na odposlouchávání Harryho Caula v psychologickém dramatu Francise Forda Coppoly Rozhovor (1974).
Hackman přitom neodmítal ani role v komerčních filmech - proslul například jako padouch Lex Luthor z filmů o Supermanovi. Na podzim 1977 se Hackman rozhodl, že zvolní hektické pracovní tempo: "Připadal jsem si jako na kolotoči, kde na sedačce přede mnou dřepí balík peněz. Chtěl jsem z toho kolotoče sesednout, ale nevěděl jsem jak."
Další nominaci na zlatou sošku Oscara získal za roli agenta FBI v příběhu podle skutečné události Hořící Mississippi (1988). Druhého Oscara pak Hackmanovi přinesl krutý šerif Bill Daggett z westernu Clinta Eastwooda Nesmiřitelní (1992). Hrál i v komerčně úspěšných thrillerech Krvavý příliv (1995) a Nepřítel státu (1998), v justičním dramatu Porota (2003) a nevyhýbal se ani komediím - za roli v bizarním snímku Taková normální rodinka (2001) získal Zlatý glóbus.
Eugene Allen Hackman, který napsal také několik knih, patří k hercům, kteří si své soukromí střeží. Jeho první žena Faye Malteseová byla Italka a pracovala v bance. Měli spolu tři děti - Christophera, Elizabeth a Leslie. Rozvedli se v roce 1986 a Hackman to těžce nesl. V 61 letech ale poznal havajskou klavíristku Betsy Arakawu, s níž se oženil v roce 1991. Žijí v Santa Fé v Novém Mexiku.
