Muzeum hudby Praha, Orbis Pictus, do 30.dubna
Čeští výtvarníci exportují kreativitu. Výstava Orbis Pictus, která je do konce dubna k vidění v pražském Muzeu hudby, je základnou rozsáhlého projektu nazvaného podle spisu Komenského.
Centrální hale Muzea hudby v Praze, jež bývala kostelní lodí, dominuje bílý nafukovací objekt. Dva vstupy uvádějí návštěvníka do platonské jeskyně reflexí a stínů. Do metaforického labyrintu světa, na hřiště zaplněné bizarními nástroji.
Příchozí si může zahrát na tříoktávové bublající vodní varhany Václava Smolky nebo rozezvučet Motýla zpěvavého – obrovský klávesový nástroj s hliníkovými tyčemi místo strun Luboše Fidlera. Objekt Martina Janíčka vypadá jako veliký váleček z hracího strojku, uvnitř je nainstalován světelný zdroj, který při otáčení klikou maluje na zdi fantaskní obrazy. Kalimby Milana Caise mohou být tichou nehybnou sochou stejně jako originálním nástrojem čerpajícím z tradic Afriky.
Ondřej Smeykal několikanásobně zvětšil indiánskou dešťovou hůl, v jejíchž útrobách uhrančivě chrastí pistácie, a také v muzeu vztyčil zvukový stan. Z něj se po zemi, zdech, ochozech i oknech plazí chapadla přivádějící zvuky z odlehlých zákoutí domu či rozkládající hluk z ulice.
Koncept výstavy vymyslel Petr Nikl, jehož interaktivní Hnízda her přitáhla před sedmi lety do Rudolfina 33 tisíc lidí. Díky jeho Zahradě fantazie a hudby na posledním Expu v Japonsku česká expozice po letech opět výrazněji zaujala.
Rozvíjení tvůrčího potenciálu považoval Komenský za „neoddělitelnou součást života, podobně jako jsou k životu nezbytné voda a vzduch“. Podle autora projektu Jiřího Waldy je právě krize kreativity jedním ze zásadních problémů dneška. Proto chce odkaz Komenského i knihy exportovat do světa. Labyrint světa a ráj srdce dostane každý ke vstupence, v zahraničí vyjdou překlady ilustrované tamními výtvarníky.
Vše je rozvrženo na necelých osmnáct let. Premiéru měla výstava loni v Českém centru v Paříži a podle jeho ředitele Michaela Wellnera-Pospíšila byla návštěvnost 7500 lidí za měsíc v pařížské galerijní konkurenci „vskutku výjimečná“.
V Praze se expozice zdrží do konce dubna, v květnu se přestěhuje do brněnského Domu umění, v létě obsadí skleník v Květné zahradě v Kroměříži a poslední domácí zastávkou bude na podzim Opava. Dále jsou na programu Florencie, Ottawa, v jednání Tokio, Berlín a tak dále až do roku 2023, kdy u příležitosti čtyřstého výročí prvního vydání Labyrintu světa cesta vyvrcholí u hrobu Komenského v Naardenu.
