Filmový dokument Sama režiséra Otakara Faifra o posledních letech života herečky Luby Skořepové se bude promítat především v divadelních sálech. Herečka, která zemřela loni v prosinci ve věku 93 let, se tak symbolicky vrací na jeviště. Snímek se odehrává pouze v jejím bytě. Skořepová se v něm zamýšlí nad touhou po uznání, smyslem života i nad blížící se smrtí. Tvůrci o tom informovali v pražském Divadle Rokoko, kde se uskutečnila premiéra filmu.
"Film půjde do tradičních prostor divadel. Lubu tak u příležitosti jejích nedožitých narozenin vrátíme zpátky na jeviště. Tam kde to měla nejradši, kde se cítila nejlíp před diváky," uvedl režisér Otakar Faifr.
"Chci si zahrát. Musím se to naučit, žít s těma letama, ale hrát bych chtěla pořád," říká herečka v dokumentu, který zachycuje úpornou snahu osamělé ženy, kterou nikdo nepotřebuje. Pomocí mobilu sama zařizuje pronájem sálu a shání režiséra i kolegyni, která by s ní ve hře vystupovala. Zoufale se snaží přesvědčit okolí, že za to ještě stojí. V závěrečných titulcích filmu se píše, že Skořepová chtěla tento film natočit, aby upozornila na samotu stáří.
Producent plánuje film uvést na českých i zahraničních filmových festivalech a v menších kinech v ČR.
Skořepová, emeritní členka Národního divadla, během svého téměř sedmdesátiletého působení na české první scéně vytvořila 160 rolí. Více než stovku dalších rolí ztvárnila ve filmu a v televizi. Hrála po boku slavných herců a pod vedením věhlasných režisérů.
Na české první scéně se poprvé objevila už v roce 1945 ve Vančurově hře Učitel a žák a členkou činohry byla plných 65 let. Hostovala i na dalších scénách, například v Divadle v Řeznické, kde 16 let slavil úspěchy její ženský trojobraz Mydlibaba a ty druhé. Působila i na komorní scéně v Městských divadlech pražských. Hrála i v divadlech Metro a U Valšů. Desítky postav vytvořila i v televizních filmech či seriálech, z poslední doby například v seriálech Šípková Růženka, Náměstíčko, Náves, Příkopy či Cukrárna. Léčitelku, která vyrábí zázračné lektvary, ztělesnila ve filmu Tomáše Vorla Cesta z města.
