Polská režisérka Agnieszka Hollandová vůbec nečekala, že její film Přes kosti mrtvých bude předmětem politických kontroverzí. Zdánlivě nevinný příběh o životě postarší ženy v polsko-českém pohraničí se ale takovým stal vlivem politických změn v Polsku.
Hollandová, která se stále považuje za tak trochu českou filmařku, to řekla v Berlíně, kde měl její nejnovější snímek v neděli světovou premiéru.
Hollandová začala o filmu, na němž se podílela i česká kinematografie, přemýšlet už před čtyřmi lety. "Politická realita v Polsku dnes a před čtyřmi roky je zcela jiná. Je to jiný druh přemýšlení o státu a společnosti, který teď převládá," říká osmašedesátiletá režisérka o dramatických změnách, které přinesla vláda konzervativní strany Právo a spravedlnost.
"Samozřejmě předmět filmu je stejný, ale kontext se změnil a najednou si ten nebo onen ministr může myslet, že film je přímým útokem na něj," míní Hollandová, která už se prý z polských státních sdělovacích prostředků dozvěděla i to, že natočila protikřesťanský film podporující ekoterorismus.
Ona sama přitom příběh svérázné ženy, která miluje přírodu a zvířata a nebojí se to dát místním policistům, politikům a obecně mužům hlasitě najevo, považovala za "okrajovou pohádku o lidech, kteří jsou outsidery".
Dnešní Polsko ale i takový film interpretuje primárně ideologicky. Právě přílišná ideologičnost je podle filmařky problémem současného polského režimu, který opakovaně kritizuje například Evropská komise, podle níž má Varšava systémový problém s vládou práva.
"Mají velmi silné ideologické přesvědčení, co je dobré a co je špatné. Neakceptují různost," kritizuje režisérka vládu, která podle kritiků omezila nezávislost soudů a médií. "Otevřeně říkají, že dobrý Polák je jen katolík - a zejména muž - s nacionalistickým přesvědčením," poznamenává také Hollandová, která chce i svou tvorbou bojovat za zachování prostoru svobody.
Na dnešní politické a společenské situaci v Polsku a Evropě vůbec ale žena několikrát nominovaná na Oscara nevidí jen negativa. Koneckonců právě její nový film, který společně produkovalo celkem pět zemí, je důkazem toho, že evropská spolupráce může fungovat.
"Evropská koprodukce je nezbytností, protože je velmi složité financovat film jenom z jednoho zdroje," je přesvědčena Hollandová, podle níž také umožňuje využít předností jednotlivých zemí. "Dělali jsme různé věci v různých zemích, hudbu na Slovensku, zvuk ve Švédsku, zvláštní efekty v České republice," popisuje vznik filmu, na němž se podílel střihač Pavel Hrdlička nebo scénárista Štěpán Hulík. Jednu z hlavních rolí ve dvouhodinovém snímku, který se na festivalu Berlinale uchází o hlavní cenu, ztvárnil Miroslav Krobot.
"S Čechy je to vždy něco zvláštního, protože se cítím trochu jako česká filmařka," říká absolventka pražské FAMU. "Dlouhodobě spolupracujeme a na spolupráci mi skutečně záleží," konstatuje žena, která s českou kinematografií natočila oceňovanou minisérii o Janu Palachovi Hořící keř. S českými producentkami připravuje i svůj další projekt - celovečerní snímek Šarlatán inspirovaný osudy léčitele Jana Mikoláška.
