V novém filmu X-Men: Budoucí minulost zvedne arcipadouch Magneto celý veliký stadion a shodí ho u Bílého domu. V Godzille bojuje monstrum málem proti celé americké armádě, zatímco srovná se zemí Honolulu i San Francisco. A v novém filmu Toma Cruise Na hraně zítřka se Paříž ocitne pod vodou po útoku mimozemšťanů a futuristická invaze ve stylu Dne D nechá francouzskou pláž posetou mrtvými těly a dýmající vojenskou technikou, píše web CNN.
Spoustu dalšího chaosu, zmaru a mrzačení nabízí i řada dalších velkofilmů této sezony. Transformers: Zánik (mimozemšťané hodí na město výletní parník), Strážci galaxie (vesmírná plavidla zkapalněná po desítkách), Herkules: Zrození legendy (hlavní hrdina bojuje proti lvům, mořským příšerám a celé armádě padouchů) a The Expendables 3 (Sylvester Stallone a gang, vlak narážející do věznice).
Entertainment Weekly o tom před časem psal jako o "létě plném destrukce". Ale měli bychom to nazývat pravým jménem: "destruktivní porno", napsal sloupkař a kritik listů Los Angeles Times či Newsday Lewis Beale v komentáři pro zpravodajský server CNN.
Jako skutečná pornografie i tyto filmy sázejí na naše nejprimitivnější pudy. Všechny obsahují jistý druh předehry, dráždivého očekávání, že se stane něco opravdu zlého, ale vzrušujícího. Spějí k vyvrcholení, obvykle v podobě masivního masakru, o který se postará počítačová animace. A - stejně jako v případě opravdového porna - i po nich se máme cítit až k bezvědomí naplnění a vyčerpaní.
"Přitom bychom se za tyto pocity měli nenávidět, jako bychom právě zažili opravdu mizerný sex. Ale to není reakce, jakou destruktivní porno obvykle vyvolává," horlí Beale. "A co hůř, my tenhle americký krvavý chtíč vyvážíme do celého světa, a vzbuzujeme tak dojem země, která už úplně přešla na temnou stranu."
Ne že by dřív nebyly ve filmech mohutné masakry. Hollywood vyprodukoval spoustu válečných filmů, ekologických katastrofických snímků i eposů o invazích mimozemšťanů. Ale už jen čistá frekvence destruktivního porna - nejméně jedenáct filmů tohoto typu v létě 2012 a dvanáct za stejné období loňského roku - i naše potěšení, když vidíme něco vybuchovat, by v nás měly vyvolat obavy o duševní zdraví společnosti.
Filmy vždycky odrážely úzkosti své éry. V 50. letech vznikla spousta snímků naplněných jadernou paranoiou, často zahrnujících zmutované životní formy (je nutné zmiňovat Godzillu?). Léta šedesátá a sedmdesátá nám přinesla ekologické a bioteroristické snímky, jako byl The Omega Man či Silent Running. A pozdější filmy, například Šílený Max 2 - Bojovník silnic, odrážely apokalyptické duševní stavy.
Poslední vlna filmů ale vypadá, jako by představovala kolektivní psychické zhroucení. Jistě, máme pro to důvody: strach z terorismu, nejistota způsobená všemi těmi hromadnými vraždami, jako byl nedávný incident v Santa Barbaře. Máme pocit, že svět je čím dál tím větší chaos. Že je v něm všeho až moc. Že je společnost moc komplikovaná, přelidněná, přetechnizovaná a je v ní až příliš ideologií, které se navzájem střetávají. Jako bychom se připravovali na globální kolaps.
Léto, kdy bychom se měli zklidnit a uvolnit, je pro Hollywood ideální dobou, aby využil sílícího apetitu pro tento druh masakrů. Jsou pro to dva konkrétní důvody: Většina těch, kdo chodí do kina, je mladších čtyřiceti let. Chtějí si někam vyjít, schovat se před horkem a dopřát mozku pauzu. A věřte, není nic víc bezduchého než sledování, jak různé věci letí do vzduchu. A pokud je to natočené s láskou a šíleně dobrou počítačovou grafikou, tím lépe.
Druhým důvodem je zahraniční trh, který nyní představuje asi sedmdesát procent hrubých zisků z celkových kasovních tržeb. Naši globální sousedé mají tendenci sahat po tom, co děláme nejlépe, tedy velkorozpočtových filmech se spoustou propracovaných efektů, minimem dialogů (výbuchy mluví univerzální řečí) a jednou velkou melou. Obrovskou.
Jen dva příklady: Nový film X-Men už v USA vydělal 168 milionů dolarů a dvakrát tolik v zahraničí. A Captain America: Návrat prvního Avengera na domácím trhu zatím sklidil 255 milionů dolarů a v zámoří ohromujících 454 milionů dolarů.
Amerika: země, kde jsou scény hromadného ničení běžné a masakru je dávána přednost před mírem, láskou a porozuměním. Je tohle ten druh negativního pohledu na Ameriku, který chceme vyvážet? Jistě, všichni víme, že "je to jenom film", ale neměli bychom klamat sami sebe. Když nás rozparádí srovnání celých měst se zemí, něco to vypovídá o naší společnosti a o tom, kam směřuje.
