Ian Curtis a Joy Division v Corbijnově elegantním filmu

Skupina Joy Division existovala jen krátce, od roku 1976 do roku 1980), a natočila dvě řadové desky. Vydání té druhé se už její zpěvák Ian Curtis nedožil. Ve třiadvaceti letech spáchal sebevraždu (kapela pak pokračovala pod jménem New Order), přesto patří k nejvýraznějším postavám historie rocku.

Pro generace fanoušků bylo setkání s písněmi Joy Division důležité kvůli jednoduché a přitom velmi osobité hudbě, Curtisovu hlasu i krajní a - navzdory tehdejšímu věku členů kapely - jaksi dospělé tragičnosti těch skladeb. Zpěvákův dobrovolný odchod to všechno zoufale definitivním způsobem podtrhl.

Životopisný snímek Control (název vychází ze jména známé skladby Joy Division She's Lost Control) ho líčí způsobem, který se vymyká „rockerským" klišé, jež někdy filmové biografie hudebních hvězd zamořují. Na Curtise se nedívá očima zbožňujícího fanouška, ale někoho, pro koho byl bytostí z masa a kostí. Na výrobě se také podíleli lidé, kteří ke zpěvákovi měli v době jeho života blízko. Režíroval ho známý fotograf a tvůrce videoklipů Anton Corbijn: právě Joy Divison patřili mezi kapely, jejichž fotografiemi na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let prorazil. Scénář vychází ze vzpomínek Curtisovy manželky Deborah: ta je i mezi koproducenty, stejně jako Tony Wilson - televizní moderátor, který pomohl kariéru Joy Division nastartovat a později vydával jejich desky pod svou značkou Factory. Bývalí spoluhráči natočili scénickou hudbu.

Z úředníka rockovou hvězdou

Curtisův život nenaplňuje představu rozevláté existence rockové hvězdy. Velmi brzy se oženil, pracoval jako úředník a v zaměstnání byl zřejmě docela svědomitý. Jeho sexuální život se nevyznačoval nějakými divokými excesy, ten jeden mimomanželský poměr, který film ukazuje, bral snad až moc vážně. Těžce nesl onemocnění epilepsií, které se - i kvůli vyčerpání z koncertních šňůr - zhoršovalo.

Corbijn jeho životní příběh ukazuje s jakousi civilní poetičností. Pečlivě komponované černobílé obrazy zachycují šeď a klaustrofobičnost upadajícího průmyslového města Macclesfield, odkud Curtis pocházel. Dodávají mu přitom až romantickou dekadentní krásu, která českému divákovi může připomínat sídlištní panoramata fotografa Ivana Lutterera, snad jen přizpůsobená optice fotografa přece jen trochu módnějšího. S podobnou kombinací romantismu a realismu zachycuje i samotného Curtise. Zdůrazňuje všednost jeho existence, takže Control nepůsobí jako film o člověku, jehož písně změnily historii pop-music, ale spíš jako snímek o klukovi z maloměsta, který to měl těžké (nijak zvlášť dobrodružným způsobem) a kromě toho také zpíval s kapelou. Když se ho okouzlená fanynka (a později milenka) Anik ptá na nejoblíbenější barvu, odpoví: „Modrá jako dresy Manchester City." To nezní jako výrok tragického poety. Kamera Martina Ruheho ale Curtise někdy ukazuje právě jako toho poetu, neproniknutelnou melancholickou bytost ne tak docela z tohoto světa.

Bezradnost i frustrace

Sam Riley zachycuje obě polohy postavy Iana Curtise s intenzitou a bez vnějších efektů; podobně věrohodná a někdy až dojemná je i Samantha Mortonová v roli Deborah. Scény koncertů Joy Division mají atmosféru, herci, kteří pro film písně kapely sami nahráli, podali obdivuhodný výkon. Rileymu se navíc podařilo přesně napodobit Curtisův specifický pódiový tanec. Přesto právě hudba (a tvorba vůbec) dělala autorům asi největší potíže. Ukazují ji trochu banálním ilustrativním způsobem (mladý básník sedí a píše, hlas mimo obraz ta slova čte, scénu rozchodu mladého páru doprovází slavná píseň Love Will Tear Us Apart, tedy Láska nás rozdělí).

Jistá bezradnost tváří v tvář Curtisovu vnitřnímu životu a způsobu, jímž ho zachytil v písních, je pro Control charakteristická. Možná vyplývá z režisérovy zdrženlivosti ve vztahu k hlavní postavě, která po celou dobu téměř nezmizí z plátna. Corbijn Curtise aranžuje, inscenuje, ale neinterpretuje, nepokouší se o nějaký vhled, nesnaží se ho po svém uchopit. Po skončení jeho snímku může mít člověk pocit, že sice po celou dobu sledoval Curtise zblízka, ale nijak se mu nepřiblížil. To může odpovídat smutné postavě, která stvořila nezapomenutelné písně o smutku a osamění. Zároveň to je frustrující. Na druhou stranu - co by to bylo za film o Joy Division, při jehož sledování by se divák cítil dobře...

Česká premiéra filmu Control se koná v úterý 11. března v 19 hodin v pražském Slovanském domě a osobně ji uvede režisér Anton Corbijn. Na 21 hodin je pak naplánovaná Control the Party v klubu La Fabrika v Holešovicích. V unikátním a djském setu na ní vystoupí osobní přítel Ian Curtise a velký propagátor jeho odkazu Mark Reeder. Celý večer se ponese v duchu éry Joy Division a hudby té doby.

Foto: Aerofilms