Filmová recenze
Já, kocour: Pohádka o jednom napravení

Lidi se obvykle dělí na bytosti kočičí a psí, podle toho, kterého mazlíčka mají raději. Tom Brand (Kevin Spacey) nemá rád ani jedno, ale kdyby si musel vybrat, budou to psi. Jenže jeho dcera chce k jedenáctým narozeninám jako na potvoru kočku.

Úspěšný, ale sebestředný miliardář Brand na svou rodinu vůbec nemá čas. Svou krásnou druhou manželku Laru (Jennifer Garnerová) zanedbává, na dceru Rebeccu (Malina Weissmanová) nemá čas a dospělého syna z prvního manželství Davida (Robbie Amell) si neváží. Sice ho zaměstnává ve své korporaci, ale místo do kanceláře ho uklidil v kumbálu na mopy. Myslí totiž na jediné - aby dostavěl největší mrakodrap v Americe, který ponese jeho jméno. A chce tomu obětovat veškerý svůj čas.

Za kocouřími chlupy

A tak se Brand v den narozenin své dcerky ocitá v podivném krámku s kočkami ještě podivnějšího Felixe Perkinse (Christopher Walken), od kterého odjíždí s kocourem panem Chlupáčem. Cestou ho ovšem potká osudová nehoda, při níž upadá do kómatu, zatímco jeho duše se nastěhuje právě do pana Chlupáče. Jediný, kdo mu rozumí, je našeptávač koček pan Perkins, jenž Brandovi sděluje nepříjemnou skutečnost: bude se muset změnit a odnaučit svému sobectví, nebo zůstane do konce svých dní v kočičím těle. Ale taková proměna není vůbec jednoduchá. Brand z kočičího pohledu najednou vidí, jak o něm smýšlí jeho rodina či co se mu za zády děje v jeho společnosti. A zjištění to nejsou vůbec příjemná...

Režisér Barry Sonnenfeld (autor obou dílů Addamsovy rodiny či trilogie Muži v černém) předkládá divákovi klasickou pohádku o napravení charakteru člověka, pro nějž se rodina stala samozřejmostí a všichni lidé jen pěšáky na šachovnici vlastních záměrů. Bohužel mu v ní kromě několika cynických kocouřích poznámek chybí humor a hlavně se nerozhodl, pro koho je vlastně určena: dospělým přijde příliš dětská, dětem starostmi o potenciální rozvod nebo správní radou chystající se prodávat akcie moc dospělá.

Dabing už ne

A jak už to tak u pohádek bývá, kladné či záporné postavy jsou všechny vymydlené, nagelované a šablonovité. Záporná postava Ian Cox (Mark Consuelos), Brandova pravá ruka, která chce společnost dát na akciový trh a vydělat na tom maximum, je stejně ulízaně slizký jako Robbie Amell coby syn hlavního hrdiny. O sympatiích se asi nedá hovořit u žádné z figur. Prim v tom vedle dvojice ulízané dvojice kravaťáků Consuelos-Amell hraje i Cheryl Hinesová coby karikatura typické, plastickými operacemi vylepšené první Brandovy manželky. Samozřejmě typické v rámci fikčních světů hollywoodských komedií - tak moc afektovaných lidí v reálu vážně nepotkáte.

Nejdůležitější herecké eso Kevin Spacey stráví většinu stopáže nehybně na lůžku, a zatímco v zahraničí si publikum užije alespoň jeho hlas, v českých kinech, kam Já, kocour míří nadabovaný, ani to ne. A nejde o dabing povedený: pokud někdo ještě není alergický na Kryštofa Hádka nebo Zdeňka Mahdala, Ilona Svobodová mluvící za daleko mladší Jennifer Garnerovou potvrzuje, jak špatně na tom české dabérství v současnosti je. Ani Igor Bareš Spaceymu nesedí a jen potrhuje bídu audiostránky celého filmu. Přitom k namluvení celého filmu do češtiny není pořádný důvod - nejde o animák pro nejmenší, školní děti si s titulky rozhodně poradí, jsou na ně zvyklé.

Čaroděj bez hůlky

Nakonec nejzajímavější postavou je pan Perkins, vzhledem, chováním i svým obchodem jako vystřižený z Příčné ulice Harryho Pottera (včetně ollivanderovské hlášky, že člověk si nevybírá kočku, ale kočka si vybírá svého člověka). Dokáže si povídat se zvířaty a předvídá i budoucnost, jen začít čarovat. Walken je na to zvláštní dost. Sice ne tak démonicky, jako se jevil na počátku své kariéry, nicméně co mu věk sebral na tajemnosti, přidal mu na podivínství.

Pokud se režisér Barry Sonnenfeld, jenž za posledních deset let natočil jediný plnohodnotný celovečerní film (Muži v černém 3), kocouřím příběhem pokouší o comeback, moc se mu to nepovedlo. Já, kocour není ani tak bláznivý jako Men in Black, ani silný ve své svérázné poetice, čímž nad ostatními tolik vyčnívala Addamsova rodina. Příliš učesaný, za každou cenu uhlazený, bez chuti a zápachu, nijaký. Z filmu je skoro až cítit, že Sonnenfeld, v běžném životě trpící alergií na kočky, svou imunitní přecitlivělost přenesl až na plátno a tyhle šelmičky vlastně vůbec rád nemá...