Francouzský herec Jean Reno se proslavil rolemi drsných mužů nebo chladnokrevných zabijáků, svůj poněkud kamenný výraz ale dokázal uplatnit také v komediích, včetně romantických. Rodák z marocké Casablanky, který přišel na svět 30. července 1948, na sebe upozornil koncem 80. let ve filmech Luca Bessona Magická hlubina a Brutální Nikita, mezi jeho životní role patří postava citlivého zabijáka Leona ve stejnojmenném thrilleru.
Herec, který minimalistickou hrou tváře tak trochu připomíná Jeana Gabina, se díky tomu jako jeden z mála Francouzů uchytil i v Hollywoodu. Výrazné role dostal ve Francouzském polibku, Mission: Impossible, Godzille nebo Šifře mistra Leonarda, po boku Roberta de Nira pak zazářil v akčním Roninovi. Zároveň ale zůstal usazen i v domovské Francii, kde jeho komediální talent využili v sérii Návštěvníci, kde si zahrál středověkého rytíře Godefroye vrženého do současnosti.
Pro Jeana Rena, který dostal úlohu například i v remaku Růžového pantera, je však důležité, aby po se po natáčení amerického filmu vrátil zpátky do Francie a "střihl" si nějakou roli v rodném jazyce. "Můj styl života se od amerického velmi liší. Zvládnu tam nějakou dobu pobýt, ale pak se mi začne stýskat po olivových stromech na jihu Francie," tvrdí důstojník Řádu čestné legie Reno, který v roce 2000 dostal i Evropskou filmovou cenou za přínos světové kinematografii.
Budoucí herec se narodil jako Juan Moreno y Herrera-Jiménez v tehdy francouzské Casablance (dnes Maroko), kam jeho španělští rodiče emigrovali před Frankovým režimem. Po smrti matky odešel jako sedmnáctiletý do Francie, kde si odkroutil základní vojenskou službu. Po ní se živil všelijak, třeba jako řidič kamionu, a přitom studoval herectví na konzervatoři. "Navštěvoval jsem kurzy herectví, a přitom jsem neměl ani tušení, kdo byl Čechov nebo Molière," vzpomínal.
Když začal dostávat první role, pofrancouzštil si křestní jméno a zkrátil příjmení, a na plakátech se tak objevil Jean Reno. Na divadelních prknech začal vystupovat v polovině 70. let a v roce 1978 poprvé mihl před kamerou ve snímku L'Hypothèse du tableu volé (Hypotéza o ukradeném obraze). Také v dalším filmu, dramatu režiséra Costy-Gavrase Záře ženy, měl jen roličku, dostal ale první příležitost zahrát si vedle herců velkého formátu - Romy Schneiderové a Yvese Montanda.
Ve stejné době se také odehrálo osudové setkání s tehdy začínajícím režisérem Lucem Bessonem, s nímž Rena dodnes pojí velké přátelství. S Bessonem natočili řadu filmů, zpočátku nepříliš úspěšných, ale pátý z nich vyhoupl Jeana Rena mezi hereckou elitu. "V té době mi sláva pořádně stoupla do hlavy a odešel jsem od ženy," vzpomněl Reno na úspěch dramatu o dvou potápěčích Magická hlubina (1988), kvůli němuž se naučil potápět prý až do hloubky třiceti metrů.
Po roli, za kterou si vysloužil nominaci na francouzskou filmovou cenu César, přišel dnes již kultovní Viktor "čistič" z Brutální Nikity. Další legendární rolí charismatického dlouhána s prokvetlým strništěm se stal nájemný vrah Leon, který pije mléko a stará se jen o svou květinu, dokud do jeho samotářského života nevpadne mladičká Natalie Portmanová. Tento sympatický zabiják mu definitivně otevřel cestu do první herecké ligy, a to nejen té evropské.
Leon také vynesl Janu Renovi třetí nominaci na Césara (druhá byla za Návštěvníky), bohužel opět neproměněnou. Ocenění se mu ostatně vyhýbají celou kariéru, tedy kromě těch za celoživotní dílo, mezi kterými je i cena prezidenta karlovarského filmového festivalu. "Děkuji vám, že se na filmy díváte, protože vy je udržujete při životě. Nebýt vás, nebyly by ani filmy, ani herci," poděkoval před dvěma lety Reno divákům, kteří potřetí ženatému otci šesti dětí tleskali vestoje.
