Jedna z nejpopulárnějších francouzských filmových hvězd Jeanne Moreauová, která zemřela loni 31. července, se podílela na více než 120 filmech. Proslavila se hlavně v 50. a 60. letech a ve filmu debutovala už v roce 1948. Hrála pod vedením slavných režisérů Michelangela Antonioniho, Luise Buňuela nebo Françoise Truffauta. Múza francouzské nové vlny také zpívala a později si vyzkoušela i filmovou režii.
Moreauová se narodila 23. ledna 1928 britské tanečnici a francouzskému restauratérovi. Herečka začínala k nelibosti svého otce v divadle, a to ještě jako studentka konzervatoře. Nedlouho poté, v roce 1948 ve svých 20 letech, se subtilní tmavovláska stala nejmladším členem prestižní Comédie Française, v níž zůstala čtyři roky. Poté si vyzkoušela atmosféru experimentálního spolku Théatre National Populaire. Od konce 40. let začala Moreauová koketovat s filmem, i když zatím na úrovni nepříliš výrazných melodramat.
Přelomové pro ni bylo setkání s režisérem Louisem Mallem, který ji obsadil hned do několika filmů. Poprvé zaujala ve Výtahu na popraviště (1957) - temném thrilleru, který je dnes považován za "certifikovanou klasiku". Věhlas jí přinesla i role znuděné manželky ve snímku Milenci (1958), naopak komediální polohu si vyzkoušela ve westernu Viva Maria! (1965), v němž se o přízeň publika dělila s blonďatou Brigitte Bardotovou.
Moreauové se podařila i kreace ctižádostivé a intrikánské hraběnky Julietty Valmontové v Nebezpečných známostech (1959) Rogera Vadima. Režisér François Truffaut ji pak obsadil do filmu Jules a Jim (1961), kde ztělesnila svobodomyslnou Kateřinu, jež uniká nástrahám milostného trojúhelníku sebevraždou. Jeden z nejhlubších výkonů pak podala v psychodramatu Michelangela Antonioniho Noc (1960).
Cenu za nejlepší ženský herecký výkon na mezinárodním filmovém festivalu (MFF) v Cannes v roce 1960 přinesla Moreauové role ve filmu Moderato cantabile režiséra Petera Brooka. Také postava frivolní služebné Celestiny ze slavného Deníku komorné (1963) Louise Buňuela, jejímž příchodem na venkovskou usedlost se odhalují skryté vášně, neřesti i zločiny místních obyvatel, měla úspěch. Stalo se tak na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech (1964).
Moreauová se časem rozhodla vyzkoušet si i režisérskou práci. V roce 1975 zaujal její debut Světlo, vyprávějící o osudech čtyř hereček, z nichž jednu si také sama zahrála. O tři roky později natočila Dospívající dívku - film s autobiografickými motivy o mladé hrdince vyrůstající těsně před druhou světovou válkou. Herečka se často realizovala i pěvecky, svým podmanivým a nepatetickým hlasem nazpívala desítky šansonů.
Během své kariéry trvající 65 let získala tři francouzské filmové ceny César a další dvě nominace.
