Režisér
Kašpařík: Kvalitní horory jsou ty, které se dotýkají niterných pocitů
22.08.2017 14:35 Rozhovor
Strašidelné pohádky a horory ho fascinovaly již od dětství. Filmový režisér Robin Kašpařík (31) minulý týden uvedl na hollywoodském festivalu HollyShorts úspěšný snímek Jsem brána, inspirovaný povídkou Stephena Kinga. V rozhovoru pro TÝDEN.CZ Kašpařík prozradil, proč zfilmoval právě tuto povídku a také, co připravuje do budoucna.
Od počátku Vaší kariéry se věnujete hororům. Proč jste zvolil tento žánr?
Horor mě fascinoval už od dětství. Tehdy asi proto, že se v něm vyskytují bytosti, které velmi silně působí na fantazii. Horory pro mě tehdy byly takové strašidelné pohádky. Jako dítě jsem chtěl být dokonce parapsycholog a hltal jsem kromě hororů i knihy o nadpřirozenu a záhadách. Velmi silně to působilo na moji fantazii a já jsem ten pocit miloval. Když jsem se jako teenager začal intenzivně zajímat o historii filmu a obzvlášť hororového žánru, tak jsem poprvé objevil psychologické horory, které měly hloubku a místo prvoplánového strašení dokázaly navodit velmi intenzivní atmosféru a zároveň předat pocit a silnou myšlenku.
Jaké horory máte rád vy?
Mám rád opravdu kvalitní horory, které dokážou působit na lidské podvědomí a dotknout se nás takovým způsobem, který v nás vyvolá velmi silnou reakci. A to nejenom strach nebo šok. Horory, které mám rád, se dotýkají niterných lidských pocitů jako osamělost, smutek, pocit odlišnosti nebo boj s temnou stránkou lidské psychiky, kterou v sobě máme každý. Takový je třeba původní Vymítač ďábla nebo Šestý smysl.
K natočení nového filmu jste si však vybral povídku od Stephena Kinga. Proč právě Jsem brána?
Zaujala mě už několik let předtím, než jsem vůbec věděl, že bych ji mohl zfilmovat. Dodnes si vzpomínám, jak jsem otevřel Kingovu sbírku povídek Noční směna a podíval se na její obsah. Jedna z povídek měla ten zvláštní název Jsem brána. Zaujalo mě to a přečetl jsem si ji jako první. Do té povídky jsem se prostě zamiloval.
Jak došlo k odkupu práv na povídku Stephena Kinga?
Podařilo se to díky tomu, že Stephen King je ochotný pomáhat filmařům tím, že za symbolický jeden dolar dává svolení zfilmovat některé z jeho povídek s podmínkou, že film musí být nekomerční a může se promítat pouze na filmových festivalech. Napsal jsem mu a požádal o svolení natočit povídku Jsem brána. Brzy mi přišla smlouva. Podepsal jsem ji, do obálky přiložil jeden dolar a poslal zpět Stephenu Kingovi. Byla to paradoxně ta nejjednodušší věc na celém projektu. Všechno, co přišlo potom, už ale jednoduché vůbec nebylo.
Co bylo na natáčení nejtěžší?
Při technicky složitém natáčení s minimálním rozpočtem bylo těžké prakticky vše od stavby interiéru kosmické lodě až po natáčení s kamerou upevněnou na těle Radima Vizváryho. Nejtěžší moment ale přišel, když jsme natáčeli klíčovou scénu, která vyžadovala v dlouhém nepřerušovaném záběru synchronizovat kaskadérskou scénu s ohněm, komparz a změny osvětlení.
Co se stalo?
Během nočního natáčení za mnou přiběhla vyděšená asistentka produkce, že se kolem naší lokace venku seřadilo několik naštvaných lidí z okolních domů, kteří jí vyhrožují, že pokud okamžitě nepřestaneme natáčet, tak nám podpálí agregát, který nám před domem vyráběl pro natáčení elektřinu. Hrozilo, že nám likvidací agregátu položí celé natáčení, protože scénu jsme museli tu noc dokončit. Takže jsem v jeden moment musel režírovat hořící kaskadéry a do toho posílat volné členy štábu ven, aby si kolem agregátu stoupli a hlídali ho. Tu noc jsme bojovali doslova o každou minutu natáčení. Naštěstí jsem měl silný tým, který podobné tlaky ustál.
Během natáčení však také panovaly pochybnosti o tom, že film vůbec dokončíte. Proč tomu tak bylo?
Dokončit film totiž trvalo opravdu velmi dlouho. Kvůli podmínce ve smlouvě se Stephenem Kingem, že film nesmí vydělat ani korunu, uplynulo několik let, než se podařilo sehnat alespoň zlomek běžného rozpočtu na podobný typ filmu. A i po natočení filmu trvalo dlouhou dobu, než se podařilo vytvořit vizuální efekty vesmírných mlhovin, které jsou ve filmu vidět z okna kosmické lodě. Zjistil jsem, že vytvořit něco takového by v postprodukčním studiu stálo 1 500 000 korun, což bylo ve chvíli, kdy jsem byl rád, že jsem měl na kafe. To byl moment, kdy hrozilo, že může vše skončit.
Jak jste to vyřešil?
Pustil jsem se do hledání řešení a po několika týdnech jsem narazil na videa londýnského umělce Morgana Beringera, která vypadala přesně jako vesmírné mlhoviny, které jsem si pro film představoval. Zjistil jsem, že Morgan dokáže vše vytvořit pomocí animací tisíců fotek organických hmot pod mikroskopem, takže to, co vznikne, má zvláštní poetiku, která běžným počítačovým trikům chybí. Morgana projekt zaujal, a protože ke své práci potřeboval jen mikroskop, foťák a pár liber na to, aby si opatřil ty organické hmoty, tak jsme problém za milion a půl dokázali vyřešit za zlomek peněz a docílit přesně toho, co jsem si představoval.
Nakonec se však vaše úsilí vyplatilo. Váš krátký sci-fi horor získal Velkou cenu poroty na Nashville Film Festival a minulý týden byl promítán na hollywoodském festivalu HollyShorts. Co to pro Vás znamená?
Z vítězství v Nashvillu i z promítání filmu v Hollywoodu a na dalších světových festivalech mám velkou radost, protože se splnilo to, v co jsem věřil celé roky, když jsem bojoval za to, aby film vznikl. Reakce diváků ze zahraničních festivalů jako byl Nashville, mě nesmírně potěšily. Byl jsem moc rád, že jsem festival mohl navštívit a bavit se o filmu s publikem. Cítil jsem se tam jako mezi svými lidmi, kteří se mnou jedou na stejné hororové vlně. Uvedení filmu mi pomohlo najít prvního investora pro můj připravovaný celovečerní film, což byl také jeden z mých cílů.
Jaké máte plány do budoucna?
Mám s filmem Jsem brána ještě jedno velké přání. Přihlásil jsem ho na španělský festival Sitges, což je nejprestižnější světová událost hororu a sci-fi. Sitges je modla pro všechny filmaře, kteří točí horory. Dalo by se říct, že je to "Cannes hororu". Pokud by festival můj snímek vybral, tak letět do Sitges by byl mým splněným snem. Také se ale těším, že film promítnu českým divákům na konci září na ostravském festivalu Kamera Oko a v listopadu v Praze. Přesná data promítání brzy zveřejním na facebookové stránce Jsem brána.
Budete i nadále pokračovat v natáčení hororových snímků?
Rozhodně bych se chtěl hororu věnovat ve svém celovečerním debutu. Zároveň bych nechtěl celý život točit jen horory. Mám velmi rád i jiné druhy filmů. Zejména takové filmy, které mají hloubku a srdce. Chtěl bych jednou natočit film, který by dokázal diváka nejenom bavit, ale zároveň se dotknout jeho duše, to je mou životní ambicí.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.